Jedním z těch, kteří u založení OF byli, byl současný europoslanec za ODS Alexandr Vondra. Tomu v té době bylo pouhých 28 let a od ledna 1989 byl mluvčím Charty 77.
Vzpomínky na převratné chvíle
Několik dní před listopadovými událostmi byl propuštěn z ruzyňského vězení. Na založení vzpomínal později pro Český rozhlas takto: „Zakládání Občanského fóra začalo po páteční demonstraci a policejním zásahu 17. listopadu o následujícím víkendu. V neděli jsme sešli u Václava Havla doma. Byla tam celá řada dalších lidí, začal se vymýšlet název a psát text úvodního prohlášení. Debatovali jsme o tom, kde se sejdeme, o čem chceme jednat, koho tam pozveme. Začal se psát takový scénář a myslím, že to byl Petr Čepek, kdo nám pro tu večerní schůzku pomohl zajistit Činoherní klub.
Václav Havel chtěl, aby roli moderátora a toho, kdo zve na pódium jednadvacet vybraných lidí, sehrál ten nejmladší a aby to byl zároveň chartista, což jsem byl obojí já. Nebylo to pro mě jednoduché, jsem trémista. To divadlo bylo úplně plné a nebylo jisté, jestli tam nevpadne policie a celé to předčasně neukončí. Ale tu roli jsem sehrál, pak jsem předal mikrofon Václavu Havlovi a ten to začal řídit. Takhle vzniklo Občanské fórum.“
Vzedmutí společnosti bylo obrovské
U založení Občanského fóra byl i tehdejší technický redaktor Svobodného slova Petr Kučera. Ten později pro iDNES zavzpomínal na založení Občanského fóra takto: „Jednou z mých aktivit bylo to, že se u nás v soukromém domě na Praze 6 zakládal na konci léta Kruh nezávislé inteligence. Kvas v akademické a vědecké obci probíhal už od lednového Palachova týdne a vyústil v tuto strukturu. Jen se čekalo, až se probudí společnost v masovějším měřítku a začne se občansky angažovat. A po Národní třídě už bylo jasno. V sobotu jsme se začali domlouvat, že je potřeba rychle vystoupit, popsat novou situaci a formulovat požadavky zárodečné občanské společnosti. V neděli jsme je dopilovávali a večer se sešli v Činoherním klubu, kde byli zástupci celého spektra odpůrců režimu, a formulovali jsme společná stanoviska. Tak se vytvořilo Občanské fórum, trochu i díky inspiraci ze zahraničí. Vzedmutí společnosti bylo obrovské, spontánní, celorepublikové a i lidé, kteří se o politiku nezajímali, najednou byli vtaženi a připadali si užiteční jako ti, kteří se podílejí na vytváření budoucnosti. To bylo mimořádné a v tom byl listopad naprosto neopakovatelný.“
Provolání občanského fóra
Účastníci prvního setkání v Činoherním klubu přijali provolání Občanského fóra, které se stalo jakýmsi základním psaným dokumentem shrnujícím požadavky nespokojených lidí, kteří začali plnit ulice města. V něm vznesli několik základních požadavků, zejména odstoupení členů předsednictva vládnoucí komunistické strany, kteří byli spojeni s událostmi roku 1968 a podíleli se na devastaci ve všech oblastech společenského života. Na jejich seznamu byli prezident Gustáv Husák, generální tajemník strany Milouš Jakeš a další čtyři komunističtí prominenti. Prohlášení také požadovalo odstoupení prvního tajemníka komunistů v Praze Miroslava Štěpána, který stál za zásahy policie proti demonstrantům v Praze. Také požadovali propuštění vězňů svědomí. V provolání se také Občanské fórum postavilo za myšlenku generální stávky svolané na 27. listopadu.
Brzy se v OF objevil i Václav Klaus
Několik dní po 17. listopadu 1989 se Václav Klaus dostal na doporučení Rity Klímové do centra Občanského fóra, kde byl jednou z prvních osobností z jiného okruhu než disidentského a uměleckého. Ten zastával názor, že OF je potřeba přeměnit na jasně definovaný politický subjekt s pevnější hierarchií, který by byl schopen prosadit potřebné reformy. Protože již před prvními svobodnými volbami z OF odešly některé levicové skupiny (včetně sociální demokracie), hnutí se posunulo politicky doprava. Po vítězných volbách v OF zesílilo napětí a postupně se vyhranily tři názorové frakce: Klausem vedená pravice, centristé z řad bývalých disidentů (Pavel Rychetský, Jiří Dienstbier, Petr Pithart a další) a levice zastoupená hlavně členy klubu Obroda.
Jak Klaus převzal OF
Kongres OF v září 1990 nedokázal o budoucnosti hnutí přesvědčivě rozhodnout, což umožnilo Klausově skupině radikálních reformátorů, aby se pokusila OF převzít. Sám na tu dobu v Českém rozhlase zavzpomínal takto: „Já jsem brzy pochopil, že není možné mít izolovanou ekonomickou transformaci, to by byl pokus o nějakou novou Čínu. Představa, že změníme ekonomiku a politika zůstane stejná, pro mě byla od začátku zcestná. Já jsem věděl, že stejně rychle jako transformace ekonomická musí proběhnout ta politická. A to pro mě znamenalo vznik standardních politických stran. Já myslím, že jsem k tomu přispěl stejně jako k ekonomické reformě v naší zemi. Popoháněl jsem k takové co nejrychlejší změně v obou případech a myslím, že to bylo správné, potřebné a nutné.“
Občanské fórum existovalo necelé dva roky
Občanské fórum jasně zvítězilo v prvních svobodných volbách a jeho představitelé se ujali vlády. Zároveň však bylo jasné, že se fórum musí změnit na fungující politickou sílu s jasnou hierarchií. Vznikly nové stanovy, ty v čele fóra počítaly se čtyřmi mluvčími. Na sněmu však bylo rozhodnuto, že bude zvolen pouze jeden předseda. O toto křeslo se spolu utkali Martin Palouš, který zastupoval prohavlovskou část OF, a jeho protikandidát – v té době federální ministr financí – Václav Klaus, kterého podporovaly zejména regiony a Meziparlamentní klub demokratické pravice. Na sněmu, který se konal 13. října 1990 v pražské Hostivaři, byl v poměru 115 ku 52 hlasům zvolen na post předsedy OF právě Václav Klaus. Spolu s volbou získal také nově schválené pravomoci, díky kterým mohl začít s „transformací“ OF směrem od hnutí ke straně. Vnitřní rozpory dvou politických proudů však způsobily postupný rozpad OF, který nastal 23. února 1991.
Zdroj: i.rozhlas.cz, idnes.cz, wikipedie
KAM DÁL: Jan Palach - skutečný hrdina