Erupce sopky v ranních hodinách 26. srpna 1883 byla jednou z nejničivějších a nejsmrtelnějších vulkanických událostí v historii lidstva. Exploze byla slyšet i v 3 110 kilometrů vzdáleném australském Perthu, a dokonce i na ostrově Mauricius, který je vzdálen téměř pět tisíc kilometrů. Následná tsunami se stala zabijákem, torza těl lidé nalézali ještě měsíce po události. Některé na vorech, na kterých se nešťastníci snažili zachránit.
Vulkán se probudil
Sopka byla aktivní již od května roku 1883. Její severní kráter začal chrlit 6 km vysoký mrak popela a par viditelný až v dnešní Jakartě, která se nachází asi 160 km východním směrem. Koncem května však sopečná aktivita ustala, Krakatoa se připravovala na závěrečné dějství. To započalo 26. srpna ve 13 hodin. První exploze vulkánu byla slyšitelná až 50 km od sopky. Po hodině se ozvala druhá – ještě silnější – detonace a sopečný oblak vystoupal do výšky 27 km. V okruhu 160 km zastínil vyvržený popel oblohu a nastala úplná tma. Čtyři mohutné výbuchy vyvolaly vlny tsunami vysokou až 46 metrů. Do rozžhavených útrob postupně se rozpadajícího vulkánu se nahrnula mořská voda, jejíž náhlá přeměna v páru vedla k další explozi. Ta vygenerovala nejhlasitější zvuk v zaznamenaných dějinách.
Ze sopky nezbylo téměř nic
Tsunami, kterou výbuchy způsobily, byla později zaznamenána až v Lamanšském průlivu. Následkem výbuchu a následné tsunami zahynulo 36 417 lidí, celkem 165 měst a vesnic bylo zcela zničeno a dalších 132 vážně poškozeno. Některé z nich nebyly nikdy obnoveny. Tlaková vlna oběhla Zemi sedmkrát, slyšitelná byla i 160 kilometrů daleko. Intenzita byla tak silná, že polovina posádek na palubách nedalekých plavidel ohluchla. Sopečný popel se rozptýlil ve stratosféře a v následujících několika letech způsoboval rudě zbarvené západy slunce. Průměrná roční teplota světa se následkem toho údajně snížila asi o 1,2 °C, k normálu se vrátila až o pět let později. Celá severní část ostrova byla zničena, zbylo pouze malé torzo jižní části. Na jeho místě se vulkanickými pochody časem vynořil nový sopečný ostrov, Anak Krakatoa – Dítě Krakatoy.
Některá plavidla běsnění přečkala
V době erupce vulkánu se v okolí nacházely lodě. Výpovědi jejich námořníků později přispěly k popisu celé události a byly významnou pomocí pro vědce, kteří se zabývají vulkanologií. Kapitán nizozemského poštovního a výletního parníku plujícího z ostrova Jáva zachránil svou loď tak, že rozkázal otočit předek lodi čelem k vulkánu. Předtím nařídil cestujícím, aby se přemístili do nákladového prostoru. Díky snížení těžiště byla loď vzdorující vlně tsunami mnohem stabilnější. Musel však bojovat i s vrstvou sopečného prachu, který se na lodi usazoval a její stabilitu naopak zhoršoval.
Výbuch sopky inspiroval Karla Čapka
Před sto lety napsal Karel Čapek vědecko-fantastický román, ve kterém vyjádřil obavu ze zneužití vědy k vojenským účelům. Ničivá síla výbuchu sopky Karkatoa jej inspirovala v názvu díla – Krakatit. V něm popisuje dilemata fiktivního vynálezce ničivé látky Krakatit Prokopa. Krakatit má takovou sílu, že dokáže možná zvrátit světový řád. V tom Karel Čapek, zdá se, viděl do budoucna. O dvacet let později skutečný vědec Oppenheimer bude stát u vynálezu, který svou ničivou silou předstihne Krakatit i výbuch sopky Krakatoa. Půjde o jadernou bombu. A jeho dilema bude o to větší.
Zdroj: volcanodiscovery.com, nature.com, wikipedia
KAM DÁL: Gigantický výbuch islandské sopky stál život tisíce lidí. Nastartoval francouzskou revoluci.