Lety na vyhledávané, ale kvůli teroristům uzavřené letiště Las Palmas byly odkláněny na menší letiště Los Rodeos na ostrově Tenerife. Tam také krátce po sobě přistály dva Boeingy 747 leteckých společností KLM a Pan Am. Los Rodeos bylo menší (dříve vojenské) letiště a nebylo vybavené na takové množství letadel. Ta musela být zaparkována i na pojezdové dráze. Většina cestujících musela čekat v letadle na okamžik, kdy bude hlavní letiště otevřeno a oni se konečně dostanou do cíle své cesty.
Kapitán Boeingu KLM byl i členem managementu společnosti
Již v tehdejší době byla stanovena maximální doba, po kterou mohou být posádky bez odpočinku ve službě. A právě tato doba posádku KLM tlačila, Pokud by totiž neodstartovali pro zpáteční let včas, muselo by letadlo i s cestujícími počkat na přílet další posádky. Což pro leteckou společnost znamená vyšší náklady, například na ubytování cestujících. Obyčejní piloti se o takovou věc nemusí zajímat, kapitán Boeingu KLM byl však šéfpilotem společnosti, a tedy i členem vyššího managementu. Rozhodl se proto natankovat letadlo již na tomto letišti, aby tak ušetřil čas. Mezitím bylo cílové letiště uvedeno do provozu a odkloněná letadla postupně z dočasného azylu odlétala.
Mlha, že by se dala krájet
Letiště Los Rodeos se nachází ve výšce 600 metrů. Dochází zde často ke střetu horkého vzduchu ohřátého pevninou a studeného vzduchu proudícího z moře, což způsobuje, že se letiště občas velmi rychle pokryje hustou mlhou. A to se také onoho dne stalo právě v okamžiku, kdy se oba Boeingy chystaly k odletu. Protože pojezdová dráha byla obsazena jinými letadly, dispečeři povolili, aby obě letadla za sebou pojížděla po vzletové dráze. Boeing KLM se měl na konci otočit a Boeing Pan Am měl vzletovou dráhu opustit na třetí odbočce, a uvolnit ji tak pro vzlet prvního stroje. Zatímco Boeing KLM se na konec dráhy dostal relativně rychle, druhý stroj musel zpomalit a americká posádka se pokoušela v husté mlze najít správný výjezd. Stroj se pohyboval téměř krokem. Kabina posádky byla ve výšce deseti metrů nad dráhou a mlha členům posádky ztěžovala orientaci.
Jeden z posádky o chybě kapitána věděl
Zatímco americká posádka s věží komunikovala ohledně výjezdu z dráhy, takže bylo zřejmé, že letoun dráhu ještě neopustil, nizozemský Boeing obdržel od věže odletové povolení. To je jen popis trati, po které se má po vzletu pohybovat. Nizozemský kapitán si byl dobře vědom zhoršujícího počasí a toho, že dohlednost může být brzy pod povoleným miminem, což by vedlo k odložení odletu. Nikdo se již nedozví, co se kapitánovi honilo hlavou v okamžiku, kdy bez vydaného povolení ke vzletu odbrzdil mohutný Boeing a páky plynu dal na vzletový výkon. Palubní technik se sice ohradil, ale autoritativní kapitán jeho upozornění nebral v úvahu. Za několik okamžiků tak šokovaná posádka Pan Am spatřila, jak se na ně v obrovské rychlosti řítí druhý stroj. Do nárazu zbývalo pouhých devět sekund. Pokusili se ještě co nejdříve dráhu opustit, ale bylo pozdě. Kapitán KLM si uvědomil svou chybu dvě vteřiny před nárazem, na brzdění bylo pozdě, vší silou proto přitáhl páku řízení. Boeing se sice vznesl, ale srážku neodvrátil. Podvozky a motory se zařízly do kabiny cestujících a samotný Boeing KLM se zřítil na rozjezdovou dráhu.
Letištní hasiči o druhém letadle nevěděli
Dispečeři na věži sice slyšeli ohlušující ránu, ale přes mlhu nevěděli, co se stalo. Až hlášení malého letounu, který čekal na přistání, o dýmu a ohni spustilo záchrannou akci. V silné mlze přijeli letištní hasiči ke stroji KLM, který už byl, díky natankovanému palivu, pouze ohnivou koulí, kde zahynulo všech 243 lidí na palubě. Nebylo koho zachraňovat. Přes mlhu však ze začátku netušili, že pouhých čtyři sta padesát metrů od nich je další postižený letoun, kde jsou zaklíněni zranění, kteří potřebují rychlou pomoc. Z amerického stroje se nakonec zachránilo 70 lidí, později jich však v nemocnici zemřelo dalších devět. Celkový počet obětí tak byl 583.
Vyšetřování
Vyšetřování ukázalo na několik zásadních chyb. Jednou z nich bylo používání slova „vzlet“ při předávání odletového povolení. Od té doby je fráze „take-off“ používána už výhradně při povolení ke vzletu. Vyšetřování také odhalilo nedostatky v komunikaci posádky nizozemského letadla. Méně zkušení piloti se nedokázali vzepřít velmi zkušenému nadřízenému kapitánovi, ačkoliv zřejmě o jeho zásadní chybě věděli. Tato nehoda přispěla také k rychlejšímu zavedení pozemních radarů, které umožňují dispečerům sledovat pohyb letadel na zemi.
Zdroje: airspacemag.com, project-tenerife.com
KAM DÁL: Železniční nehoda u Stéblové. Komunisté ji tajili.
