Vchod do podzemí a tam ubytování, jaké svět neviděl. Doslova. Na Folimankou se nacházel hotel Díra, který policie poprvé objevila v roce 1908. Po dokončení Nuselského mostu sice zmizel, v legendách a historkách ovšem žije dále. Vždyť pro noční obyvatele Prahy šlo o místo, na které nedali dopustit. Pro mnohé z nich šlo často o jediné útočiště, kde se mohli alespoň chvíli cítit v bezpečí.
Dalo se tu i najíst
Za díru bychom v metropoli možná oznčili celou řadu míst. V tomto případě se ale pyšní nálepkou „hotel“. Do objektu v bývalých kasematech novoměsttských hradeb původně vedl klenutý vchod. Tem by ale v podstatě celý zasypán. Kdo se tak chtěl do hotelu dostat, musel na všechny čtyři a na chvíli si připadal jako krtek. Kdo měl větší objem břicha, mohl mít docela dobře smůlu. Pak nezbývalo, než spát pod širákem.
Pět metrů plazení však stačilo k tomu, aby se člověk dostal do „ráje“. Nejprve předpokoj, poté prostorný sál. Samozřejmě stále po kolenou. Nechyběla ani kuchyně, kde se dalo z vesměs nakradeného proviantu slušně uvařit, většinou teplá káva a čaj.
Konec až po letech
Policie místo poprvé uzavřela na začátku roku 1909. Zásah proti delikventům byl sice neúspěšný, protože zloduši dostali včasné varování. Na druhou stranu úspěch v podobě uzavření se také počítá. Nicméně nic netrvá věčně. V tomto případě ani pár týdnů. Netrvalo totiž dlouho a hotel byl zase v provozu.
A aby toho nebylo málo, hotel Díra žil vlastním životem i jinde. Například v podniku Ba-ta-klan de Paris se už v létě 1909 hrálo úspěšné představení nazvané - Hotel Díra. Místo použil i Karel Ladislav Kukla do svého romaneta Podzemní Praha. A i když se úřady snažily, v hotelu Díra se s většími či menšími přestávkami bydlelo až do roku 1936. Až když zde umrzl tulák Štěpán Šalenik, byl vchod s konečnou platností zazděn.
KAM DÁL: Hrozivý pád z okna poděbradského hotelu. Jak nakonec nezletilá dívka dopadla?
