Měsíc vnímáme jako samozřejmou součást našeho nejbližšího vesmíru, ale není tomu tak od samotného vzniku Země. Měsíc se k naší planetě připojil až před přibližně čtyřmi a půl miliardami let – a nebyly to žádné příjemné námluvy. Stalo se to ve chvíli, kdy do Země narazila menší planetka, jejíž části byly následně vymrštěny zpět do vesmíru. Postupem doby se menší kusy spojily do jednoho tělesa, které dnes známe právě jako Měsíc. Další část dávného útočníka si dokonce Země dodnes nese ve svých útrobách.
Kdy a co vlastně přijde?
I když tedy Měsíc neobíhá Slunce spolu se Zemí od samotného vzniku vesmíru, dnes je celý systém tak dobře nastaven a vyvážen, že bychom jeho ztrátu pocítili víc než citelně. Dnes už je jasné, že se náš souputník každoročně skutečně vzdaluje a jednou dojde do bodu, z něhož již nebude návratu. Měsíc pak podle všeho odletí do volného vesmíru. Co se pak bude dít a kdy ta chvíle přijde?
Každý rok o pár centimetrů
Podle dosavadních zjištění se Měsíc od Země vzdaluje každým rokem o 3,8 centimetrů. To je jistě uklidňující informace (vzhledem k vesmírným měřítkům). Poprvé se o tom odborníci zmínili již v roce 1969 během mise Apollo a od té doby svoje měření zpřesňují. Navíc zjistili, že nejde o nic nového a Měsíc se od Země tímto způsobem vzdaluje již od chvíle, kdy se z trosek bývalé planetky zformoval.
Měsíc „odstřeluje“ sám sebe
Proč se to děje? Podle vědců z NASA za to může paradoxně sám Měsíc. Právě jeho vlivem je na Zemi příliv a odliv, který má ale sám od sebe dostatek energie, aby ji mohl „vracet“. K Měsíci se pak tato energie dostane v podobě jakéhosi zpětného rázu, podobně jako když vystřelíme z pistole. A právě tato energie je důvodem, proč se od Země každoročně sice maličko, ale přece jen vzdálí.
Vesmír měří čas jinak
Účinky tohoto jevu nemůžeme zkoumat ani posuzovat v krátkém horizontu, jako ostatně téměř nic ve vesmíru. Vesmír má zkrátka na svoje proměny dost času. Pravdou ale je, že Měsíc ovlivňuje Zemi více, než si většina z nás myslí. Podívejme se například na již zmíněný příliv a odliv, díky němuž dochází k neustálému proudění a přelévání vody v oceánech. Pokud by vliv Měsíce ustal, uklidnily by se také oceány, vytratily by se chladné i teplé proudy a neuvěřitelné množství rostlinných i živočišných druhů by přišlo o svoje životní prostředí – a tím pádem o samotnou existenci.
24 hodin denně není žádná jistota
Další změnou, s níž se bude muset naše planeta postupně smiřovat, je také změna délky dne. Právě gravitace Měsíce působí na rychlost otáčení Země a tím tento – pro nás zdánlivě neměnný – úsek určuje. Před dvěma a půl miliardami let ale například trval den na Zemi necelých sedmnáct hodin. Čím dál bude Měsíc od naší domoviny, tím pomaleji se bude Země otáčet a dny budou delší.
Zapomeňme na roční období
Faktem, který rovněž nelze opomenout, je, že Měsíc „uzamkl“ náklon Země při jejím oběhu kolem Slunce. Modrá planeta se tak díky jeho působení stala vyrovnanou dámou, kterou jen tak něco nerozhodí. Bez pomoci galantního Měsíce by se ale rozkomíhala, mnohem více by na ni působily gravitační a další síly jiných planet, což by mělo mimo jiné za následek nevratné a pro nás nemyslitelné změny počasí, o pravidelném střídání ročních období by ani nebylo možné hovořit.
Bez Měsíce to nejde, ale zůstaňme v klidu
Je tedy jasné, že bez Měsíce by to šlo jen těžko. Za jak dlouho tedy má lidstvo takovou katastrofu čekat? Podle všeho se jí ještě mnohé a mnohé další generace nedočkají. Podle výpočtů můžeme zůstat v klidu po dalších 15 miliard let. I když to vlastně není tak docela pravda, protože Slunci oproti tomu zbývá pouhých 6 až 7 miliard let, než se z něj stane červený obr a zničí celé svoje okolí – včetně Země.
Zdroj: wionews, BBC, sciencefocus
KAM DÁL: Československý hrdina zrazen Benešem i Svobodou. Generála Vojcechovského nechali umřít v gulagu.
