Volný čas pro děti od 6 do 15 let byl v Československu od roku 1949 pod taktovkou KSČ. Jednota ze socialistického pohledu znamenala dát dohromady všechny organizace československé mládeže, tak aby odpovídaly sovětskému vzoru. Ideologická výchova v Československu tak mohla začít.
Posvítit si na skauty
Budovat socialismus skrze propagandu je jeden z nejúčinnějších způsobů upevnění moci. Věděl to nejen Hitler, ale také Stalin. A když něco sovětský diktátor chtěl, Československo mu to beze zbytku splnilo. Ovládnutí všech vrstev státu se stalo hlavním úkolem komunistické strany a není překvapením, že právě mládeži se věnovala speciální pozornost.
Už v roce 1949 nastalo násilné sloučení skautingu v podobě Československého svazu mládeže a Pionýrské organizace Československého svazu mládeže. Období od roku 1948 až 1955 bylo plné čistek a výchovy prvních adeptů, kterým byla pod kůži vštěpována láska k socialismu a nenávist vůči kapitalismu a imperialistickým nepřátelům.
Několik skautských organizací se násilnému slučování postavilo, ale hlavní autority skončily většinou ve vězení nebo v pracovních táborech. Junák se jednoduše nevzdal. Vrcholem byla Akce Jizerka, kdy StB a SNB tvrdě zasáhly proti rebelujícím skautům, přitom dva z nich to stálo život.
Pionýr se vyvíjí
Když už se socialistická deka po několika letech položila na hlavu celého národa, bylo načase vyvíjet způsoby, jak a koho nadále oslovovat do pionýrských organizací. Po roce 1955 se důraz kladl na mladé techniky a přírodovědce. V šedesátých letech se výchovná činnost zaměřila na kulturní akce, turistické akce a sporty. Až osudový rok 1968 znamenal zásadní změnu, která však nevydržela dlouho.
Progresivní pionýrští pracovníci chtěli výchovu mládeže pojmout zcela jinak. V období roku 1968 a 1969 se tak původní struktura zcela rozpadla. Vzniklo a bylo obnoveno 18 mládežnických organizací a Junák mezi nimi nemohl chybět.
Pionýr se ve svém názvu také osamostatnil a otevřenější a svobodnější přístup se mohl na pár měsíců rozvíjet, stejně jako Československo v období Pražského jara. Demokracie však ještě nebyla vítána, a tak všechny sympatické pokusy skončily vpádem vojsk Varšavské smlouvy.
Husákovy děti
Normalizace si v sedmdesátých a osmdesátých letech dala za cíl zadupat veškeré vlny odporu, nezávislosti, svobody a volnomyšlenkářství do země. Společně s tímto přístupem se na scénu vrací inspirace ze sovětského Komsomolu a návrat k výchově v duchu marxismu a leninismu.
Pionýři byli vedeni k bezbřehému vlastenectví vůči socialismu a Sovětský svaz byl nedostižným vzorem dokonalého světa. Každá hra měla svůj ideologický podtext, aby se podvědomě vychovávala loajální mládež.
Vrcholem byly pionýrské hry a soutěže, které se většinou odehrávaly na významné výročí komunistické strany, Sovětského svazu nebo dělnického hnutí. Častými symboly, na které si děti postupně začaly zvykat, byl pionýrský šátek, rudý prapor a rudé pionýrské plameny a stejnokroj. Organizovány byly tábory. Jeden z nich byl vytvořen po vzoru sovětského Artěku u vodní nádrže Seč.
Být součástí pionýrské organizace se pokládalo za samozřejmost. Vyloučeny nebo odmítnuty byly pouze děti z politicky nepohodlných rodin. „Slibuji před svými druhy, že budu pracovat, učit se a žít podle pionýrských zákonů, abych byl dobrým občanem své milované vlasti, Československé socialistické republiky, a svým jednáním chránit čest pionýrské organizace Socialistického svazu mládeže.“
Konec politické propagandy
Velmi sofistikované vymývání mozku pionýrů ve strukturách Socialistického svazu mládeže skončilo v roce 1990. Od této doby se Pionýr osamostatnil jako nezávislá a demokratická organizace, která se zbavila všech ideologických a podvratných prvků. Socialistický svaz mládeže v novém demokratickém režimu zanikl společně se starým režimem.
Zdroje: redakce, totalita.cz, rozhlas.cz
KAM DÁL: Časopisy Husákových dětí: Sedmička pionýrů, Ohníček, Pionýr a Mateřídouška. Kde je jim konec?
