Pelhřimovský rodák byl pro divadlo předurčen už od narození. Na jeviště ho, stejně jako jeho dva bratry, prvně postavil jeho otec, který ve městě vedl ochotnický soubor a svým synům příliš na výběr nedal. Je třeba uznat, že to byl dobrý krok a oba jeho starší synové, jak Lubomír, tak i o rok mladší Oldřich, se později svojí tvorbou zapsali do diváckých srdcí. Oldřich hlavně režií a Lubomír svými hereckými výkony. Divadlu se věnoval také nejmladší z bratrů, Dalibor. Ten však zemřel v pouhých 17 letech v poválečném roce 1947, když se vydal k rybníku za bouřky a zabil jej blesk.
Rodinné tragédie Lubomíra Lipského
Smrt mladšího bratra nebyla bohužel jedinou tragédií v životě vynikajícího herce. V pouhých čtyřiceti letech nečekaně zemřel také jeho syn. Ten se za mrazu vydal na horách na procházku, ale zpět se již živý nevrátil. Spekulovalo se o infarktu, který jej v tu dobu postihl. Herci zbyla dcera Taťjana a její synové a po synovi také vnuk Matěj.
Čtyřicetiletý důchodce
Lubomíra Lipského si jen těžko vybavíme v roli, kde by vysloveně působil jako mladík. Vždyť dědu Potůčka v komedii Tři chlapi v chalupě sehrál v pouhých čtyřiceti letech! Jeho podoba jako vysloužilého důchodce přitom byla dokonalá. Jeho filmový syn, kterého hrál Jan Skopeček, byl ve skutečnosti jen o dva roky mladší a od vnuka v podání Ladislava Trojana jej dělilo pouhých devět let. Přesto se Oldřich Lipský zjevně velkým úvahám o stáří nevěnoval. Jak jinak bychom si měli vysvětlit jeho spolupráci hned s několika metalovými kapelami svých vnuků.
Osmdesátiletý metalista
Na jednom z jejich alb můžeme dokonce slyšet tóny trubky, o které se postaral tehdy třiaosmdesátiletý Lubomír Lipský. Ten dílo doprovodil také mluveným slovem a svoje vnuky v jejich hudební kariéře i jinak všemožně podporoval. K muzice měl totiž sám velmi blízko, ovládal hned několik hudebních nástrojů. Kromě saxofonu, pozounu nebo právě trubky to byly ještě housle a klavír. O houslích se ale příliš nezmiňoval – učení prý vzdal poměrně brzy. Přesto v něm, jako v milovníkovi hudby, jistě zůstaly alespoň základy.
Využít život do posledního dne
Z čeho vycházel životní elán převážně komediálního herce Lubomíra Lipského? Jeho životním krédem, které vyzradil mimo jiné i pro server iDNES, byl Diderotův citát: „Je lepší se opotřebovat, nežli zrezivět“. Pokud takto přemýšlí pětaosmdesátiletý člověk, má naději, že jeho život ještě nekončí. Vždyť mnozí padesátníci život pomalu vzdávají, těší se na důchod a sladké nicnedělání. Proč ale žít roky naplněné pouhým čekáním na konec? Lubomír Lipský byl dokonalým příkladem, jak do poslední možnosti využít příležitostí a dnů, které nám osud nabízí. Samotnému herci život nabídl dvaadevadesát let. Zůstalo po něm nepřeberné množství divadelních rolí a diváckých zážitků, nespočet hodin, v nichž nabízel lidem smích a radost, filmy, nad kterými se můžeme smát dodnes. Nezbývá nic jiného, než poděkovat.
KAM DÁL: Zajímavosti o minisérii Volha: V Československé televizi se jednu dobu u vchodu opravdu kontrolovaly podprsenky.