Ačkoliv v prvních dvou dílech čelil seriál Volha kritice kvůli častým vulgaritám, z dalších dílů jsou diváci nadšení. Standa Pekárek zažil ve třetím díle o něco horší časy, než byl doposud zvyklý. Manželka ho podvedla, vzala syna, dostala pár drobných na cestu od tchyně a odstěhovala se za novou láskou. Egocentrický řidič Volhy však nezahálel, a našel si novou „starou“. Táňu stihnul v jednom díle dovést před oltář, zplodit s ní potomka a dopravit do porodnice.
Homosexualita za dob normalizace
Diváky však nejvíce zaujala dějová linka s režisérem Truhlářem, kterého hraje fantasticky Bohumil Klepl. Svou homosexualitu se snaží skrývat, ačkoliv právě ve třetím díle se k ní pod tíhou situace přiznává. Ta tou dobou už nebyla trestná, leč stále zůstávala společensky nežádoucí.
Ve druhé polovině 20. století se sice začal objevovat civilizovanější přístup veřejnosti, stále však byla homosexualita v mezinárodní klasifikaci nemocí. V 60. letech se dokonce objevila snaha ji odstranit pomocí drogy LSD. Americká psychiatrická asociace přestala homosexualitu jako poruchu vnímat v roce 1973, Světová zdravotnická organizace ji ze seznamu nemocí vyškrtla ale až v roce 1992. V některých částech světa je dodnes stigmatizována, někde je dokonce zakázána a tvrdě trestána.
Trestní zákoník a zneužitelné ustanovení
Na našem území došlo ke změně v trestním zákoníku v roce 1961. Do té doby byla homosexualita trestným činem proti lidské důstojnosti. I nadále však docházelo k „nenápadné“ právní diskriminaci homosexuálů. Jakákoliv prezentace jiné než heterosexuální orientace byla na veřejnosti naprosto nepřípustná. Lidé s menšinovou orientací tudíž svou orientaci stále skrývali.
Seriál Volha odkazuje na zákaz vzbuzování veřejného pohoršení, který v trestním zákoníku tehdy zůstal a byl proti homosexuálům snadno zneužitelný. Policie si vedla evidenci homosexuálů, která se stala prostředkem k vydírání a získávání informací. Tyto praktiky se týkaly především mužů, stejně jako ve Volze režiséra Truhláře.
„Vznikla myšlenka, že některé činy, které dosud byly chápány jako trestné, jsou sice nadále velmi zavrženíhodné z různých důvodů, ale už není třeba, aby je řešil stát,“ vysvětluje historik Jan Seidl tehdejší situaci. „Čili odtrestnění bylo takové, že sice se homosexualita vyškrtla z trestního zákona, ale stát nadále a prostřednictvím jiných struktur cítil oprávnění ingerovat lidem do života. A pouze šťastnou shodou okolností se nový režim ukázal jako bezzubý, lidové soudy nefungovaly a jejich rozsudky neměly prakticky žádnou váhu ve společnosti. Takže už homosexuální styky skutečně nikdo netrestal. Ale pakliže veřejná moc měla zájem někoho stíhat, tak si často díky vágnímu znění tohoto ustanovení nějaký důvod našla,“ dodává Seidl.
Urputná Jungmanová
„Z dnešního dílu mám totální husinu,“ píše divák Filip. A většina jeho názor následuje. „Tak dnes to dostalo koule. A ani jsem se moc nesmála. Byl to takový hustý výcuc hnusné doby,“ říká divačka Eva. „Takhle zpětně si uvědomuju, jak těžké to měli naši rodiče a prarodiče,“ zamýšlí se Julie.
Přesto nelze opomenout, že pokud by existoval žebříček nejhorších scén, dost pravděpodobně by jej vyhrála Vanda Hybnerová se svou urputnou touhou po souloži. Chlapa jí měl najít neurotický produkční Horáček, jinak ho čekal vyhazov. V dnešní době, která více než kdy dřív řeší, jak důležitý je jasný a zřetelný souhlas k pohlavnímu styku, působila tahle scéna tak trochu nepatřičně. Moc dobře se na to nekoukalo a celé to bylo tak trochu zbytečné. Mlaďoch Buřt skoro nevěděl, co se děje, a když se na něj Jungmanová vrhla, neměl snad čas ani utéci. Tato minisérie by se bez takové scény na hraně jistě obešla.
Přichází období spartakiády
Ve čtvrtém díle s názvem Maestro čekají diváky zlaté osmdesátky, období spartakiády. Pekárek bude šťastný a přes sovětské vojáky začne šmelit s barevnými televizory. Konečně mu také do auta nastoupí Karel Gott. Standa si bude připadat jako král, netuší však, že si udělal mocného nepřítele. Vidina zájezdu do Vídně na hokej bude pryč. Protistátní činnost produkčního Horáčka je sice mimo Pekárka, stále však nebezpečně blízko.
Kryštof Hádek se dokonce s Gottem jednou setkal – a dodnes na to s láskou vzpomíná. „Setkal jsem se s ním jen jednou. Bylo to nedlouho před jeho odchodem. Přišel na premiéru televizního filmu Klec, ve kterém hrála Jiřina Bohdalová a já. Představili nás, byl jsem poctěn. Uložil jsem si to do paměti jako takový transcendentální životní okamžik. Najednou přede mnou stál člověk, kterého jsem znal z televize a který se mnou vlastně byl celý můj dosavadní život.Něco podobného jsem prožil i při prvním setkání s Jiřinou Bohdalovou. Takže úplně chápu, proč byl Karel Gott Pekárkovým vysněným klientem,“ prozradil.
Zdroj: Česká televize, rozhlas.cz, cuni.cz, pametnaroda.cz
KAM DÁL: Sekretářka Květa z Volhy je pastvou pro oči. Krejčíková se ale nesvlékla před kamerou poprvé.
