Čína stupňuje napětí, válku o Tchaj-wan je možné očekávat nejen v teoretické rovině. „Stratégové v USA zcela vážně s možností vojenského střetu s Čínou v této části světa počítají,“ potvrzuje bývalý náčelník Generálního štábu armády České republiky, generál Jiří Šedivý. Podle něj by to svět uvedlo do těžko řešitelného chaosu s dramatickým snížením ekonomické výkonnosti téměř všech států na obou stranách konfliktu. „Životní úroveň by se snížila i u nás.“
Souboj v Jihočínském moři by byl samozřejmě v mnohém specifický. Přesto se dá vysledovat celá řada společných znaků s válkou na Ukrajině. Jako „cvičiště“ tak funguje Ukrajina nejen pro USA, ale také pro Čínu, což v rozhovoru potvrzuje i generál Šedivý.
- Bývalý náčelník Generálního štábu Armády ČR.
- Hlavní náplní jeho práce bylo provést v armádě takové změny, aby se stala armádou splňující požadavky ke vstupu do NATO.
- Bezpartijní kandidát do Evropského parlamentu za Evropskou demokratickou stranu.
- Je ženatý, má dvě dcery.
Sleduje Čína, jak Západ na Ukrajině reaguje?
Nepochybně. Velmi pozorně, především pokud jde o USA. To není jen otázka politických postojů, ale také schopnosti obranného průmyslu USA reagovat na požadavky Ukrajiny na munici, moderní zbraně apod. Číňané pozorují, jak jsou americké zbraně a systémy v ukrajinských rukou účinné proti ruským. Obě země mají Ukrajinu tak trochu jako „cvičiště“. Důležité samozřejmě je, jak soudržné je NATO. Podobné scénáře jako na Ukrajině by se mohly realizovat i v případě konfliktu mezi Čínou, Tchaj-wanem a USA. Jasně, boj o Tchaj-wan by byl v mnohém specifický, nicméně mnoho podobností s Ukrajinou se opravdu dá vysledovat.
A co by si mohli z Ukrajiny „odnést“ Američané, jaké poučení?
Ukazuje se, že není dobré zahazovat vše, co je spojeno s minulými teoriemi vedení boje. To je například debata o roli tanků a obrněné techniky vůbec, o roli dělostřelectva. Také se to týká letectva. Obecně bych řekl – tradičních zbraní. Ale válka na Ukrajině také ukazuje, jak daleko se posunul systémový pohled na vedení boje na všech základních úrovních. Jak se zvyšuje role umělé inteligence a zavádění nových technologií. Kosmickými počínaje, přes bezpilotní a bezosádkové prostředky všech druhů až po široké používání informačních technologií, roli radioelektronického boje a možnosti používání nových materiálů. Vysoce přesné zbraně a munice budou hrát v závěru této války velmi významnou, ne-li rozhodující úlohu.
Takže teorie o tom, že se moderní války povedou z „křesla“ a bez nutnosti nasazovat „živé“ vojáky, je správná?
Ne, tak jsem to nemyslel. Naopak. Je zřejmé, že vize operátorů v pohodlných křeslech, kteří nahradí vojáky v poli a kteří řídí útoky v kybernetickém prostředí, jsou minulostí. Krutá realita je svědectvím, že „voják na bojišti se zbraní“, který se stává často obětí útoku vedeného jeho protějškem až do úplného obětování se, zůstává rozhodujícím elementem války na Ukrajině. Morální stav vojsk (to platí pro obě strany) rozhodne o tom, kdo bude vítězem. Jde tedy o technologie, jak jsem zmínil. Ale v žádném případě zatím plně nenahradí lidský element na bojišti.
Co ještě „vyčtete“ z konfliktu na Ukrajině, pokud se bavíme o možném poučení se do budoucna?
V této válce se také ukazuje, jak dobře, nebo naopak špatně byli a stále jsou připraveni velitelé a štáby. V tomto daleko převyšuje Ukrajina Rusko. I když ruská převaha v počtech může vytvořit rovnovážný stav, ve kterém bude muset hledat Ukrajina optimální řešení, které ukončí válku, lepší připravenost a vojenské vzdělání prokazuje Ukrajina. Ačkoli je to možná cynické uvést – pro NATO je válka o Ukrajinu doopravdy konfliktem, ze kterého musí být analyzováno maximum možného.
„Nejenom Severoatlantická aliance musí pozorně analyzovat, co předcházelo útoku Ruska na Ukrajinu, jak se celý konflikt před agresí vyvíjel, zda bylo možné se mu vyhnout, nebo ne. Obě možnosti je nutné i s odstupem doby a na základě vývoje konfliktu studovat. Součástí toho musí být i studium přípravného období, které Putin zahájil již daleko před finálním rozhodnutím o tzv. speciální operaci. S tím souvisí i jeho konzultace, které měl s čínskými představiteli, a i to co vidíme dnes, kdy je Čína jeden ze zásadních ruských spojenců.“
Počítají v USA s ozbrojeným konfliktem s Čínou?
V posledních několika letech vidíme stále se zostřující vztah mezi Čínou a USA, který nejednou hraničil s vojenskou konfrontací v Jihočínském moři. Takže ano, stratégové v USA zcela vážně s možností vojenského střetu s Čínou v této části světa počítají.
Dá se vůbec odhadnout, co by se dělo, kdyby Čína Tchaj-wan napadla?
Odpověď by byla jen prostá spekulace. USA by určitě vystoupily na obranu napadeného Tchaj-wanu. Ale každá simulace, která se zpracovává, je založena na řadě předpokladů. Ty jsou odvozeny z analýz dřívějšího chování případného protivníka. V tomto případě Číny a schopností jejích ozbrojených sil, především námořnictva a vzdušných sil. Není ani jasné, jak by se chovali případní spojenci Číny. Zkušenosti, které máme ze současného konfliktu na Ukrajině, ukazují, že původní názory na sílu ruské armády byly výrazně nadhodnocené, na rozdíl od názorů na sílu armády ukrajinské. Chybovali jsme také v oblasti sankčních programů. Nepodařilo se přesvědčit občany Ruska o nesprávnosti rozhodnutí Putina a jeho kumpánů napadnout Ukrajinu. Masivní propaganda doplněná represemi proti odpůrcům režimu utlumila jakékoli masové vystoupení proti válce. V Číně by to asi nebylo jiné.
Existují nějaké informace o bojových zkušenostech čínských ozbrojených sil?
Ne. Dosud se nezúčastnily žádných konfliktů vyšší intenzity. Co lze téměř s určitostí uvést, je, že by válka krok za krokem eskalovala až na hranici jaderného konfliktu a může svět uvrhnout do jaderné katastrofy. V každém případě by to byl konflikt, který by uvrhl svět do těžko řešitelného chaosu s dramatickým snížením ekonomické výkonnosti téměř všech států na jedné i druhé straně konfliktu, s čímž by bylo spojeno výrazné snížení životní úrovně především v rozvinutých společnostech. Včetně té naší.
Vytváří Rusko a Čína vojenské spojenectví?
Mimo politické podpory Číny a pravidelných námořních cvičení v Jihočínském moři společně s čínským námořnictvem není Rusko v této oblasti moc vidět. Přesto je nutné vědět, že i přes nedávné ujištění prezidenta Putina, že Rusko a Čína nevytvářejí vojenské spojenectví, společné vojenské aktivity ukazují na stále se prohlubující vojenskou spolupráci. Například nepříliš diskutovaným je současné společné námořní cvičení s Čínou a Jihoafrickou republikou. Ukazuje to na společné globální zájmy Ruska a Číny. Za zmínku stojí i zcela opačné vyjádření Vladimira Putina z listopadu 2020, kdy vojenskou alianci s Čínou nevyloučil. Každopádně, jak Rusko na Ukrajině, tak případně Čína na Tchaj-wanu mohou vést intenzivní válku s rizikem eskalace ve válku jadernou.
Zdroje: redakce, generál Jiří Šedivý
KAM DÁL: Rusové do sportu nepatří, je součástí politiky, říká Zdechovský. Pobavil ho ruský funkcionář.
