Ti dříve narození mají jméno Karla Marxe stále ještě zapsané hluboko v paměti. Kolem jeho učení se netočila jen školní výuka – marxismus-leninismus bylo v dřívější době možné s trochou nadsázky uplatnit i při pečení zákusků k nedělnímu posezení pod hrušní. Tohle jméno se zkrátka objevovalo všude. Aby ne, vždyť byl zakladatelem teorie, o kterou se opírali komunisté z celého světa, tedy i ti naši. Kdo ale vlastně Karel Marx byl, jak žil, co měl rád a jak se choval ke svému okolí? O tom se tak hlasitě nemluvilo.
Docela obyčejný revolucionář
Muž, který svým dílem ovlivnil životy nespočtu lidí v zemích, kde se rozhodli následovat myšlenky socialismu a budovat si cestu k vysněnému, ačkoliv nereálnému spravedlivému komunismu, byl docela obyčejný člověk. To je potřeba si uvědomit na prvním místě. Nešlo o žádného supermuže, jak byl v dobách, kdy na nás shlížel i z transparentů prvomájových průvodů, vykreslován. Byl to novinář, velmi pracovitý ideolog, autor mnoha děl, která si našla svoje čtenáře. Aby také ne, když se věnoval hlavně tématům sociálním a společenským, což jsou oblasti, na které lidé vždycky „slyšeli“ – tehdy i dnes.
Mladý opilec Karel
Karla Marxe si vybavíme jako důstojného stárnoucího muže s bílým vousem. To je fotografie, která se objevovala nejčastěji. Jenomže tenhle muž byl také jednou mladý, studoval a podle toho se také choval. Upřímně řečeno, na univerzitě z něj žádnou velkou radost neměli. Z rodného Trevíru odešel na univerzitu v Bonnu už ve svých sedmnácti letech. Společenský mladík si uměl v té době najít svoje místo na slunci, a to jak v klubu místních básníků, tak i ve všech hospodách v okolí. Brzy se dobře vědělo, že se rozhodně nestraní alkoholu, což také často dokazoval.
Rváč na hraně neštěstí
Alkohol mladého Marxe posiloval natolik, že neváhal pouštět se i do hospodských rvaček. Už tehdy byl ochoten za svoji, i když často opileckou, pravdu cedit krev. Po jednom ze soubojů, z něhož jen zázrakem vyvázl s pouhým šrámem na obličeji, se jeho otec rozhodl, že takového života si jeho syn užil víc než dost a udělal tomu všemu rázný konec. Budoucí revolucionář se stěhoval z Bonnu do Berlína, na univerzitu, kde se přece jen více dbalo na disciplínu studentů. Mladý Marx svému otci tento zásah nemohl odpustil, i když se jeho rozhodnutí podvolil. Již tak narušené vztahy v rodině ale dostaly takovou hloubku, že se muž, kterého později opěvovaly celé státy, neobtěžoval ani dorazit na otcův pohřeb, ačkoliv ten jej dříve poměrně štědře podporoval na studiích.
Příjemný společník pro soudruhy
I když se z nezkrotného mladíka rozhodně nestal abstinent a jeho alkoholové výstřelky si později zapamatovali i londýnští policisté, přece jen postupem času dozrál v pijana, řekněme, téměř ukázněného, ačkoliv vyhlášeného mezi všemi jeho známými soudruhy, a to jak zprvu v Německu, tak později i ve Francii, Belgii a Anglii, kde pilně pracoval na šíření komunistických myšlenek, přispíval do novin a pobíral poměrně štědré příspěvky od podporovatelů.
Bohatý bojovník za chudé
Bojovník za sociální spravedlnost a za rovnoprávnost chudých lidí si žil hodně nad tehdejší poměry. Měl vlastního sekretáře, dcerám dopřával soukromé učitele a léto bez příjemné dovolené u moře si jeho rodina neuměla představit. Zkrátka se mu dařilo, tedy až do revolučního roku 1848. Měl ale bohatého přítele Bedřicha Engelse, který ochotně podporoval veškerou jeho činnost. Byl to dokonce tak dobrý kamarád, že se podle všeho falešně přihlásil dokonce i k otcovství chlapce, kterého porodila Marxova služka.
Nemoci jej provázely celý život
Revolucionář a autor mnoha děl, na jejichž základě se hýbaly dějiny, byl všechno, jen ne silným zdravým mužem. Kvůli jeho chabému zdraví nebyl odveden do armády a ponocování po hospodách mu rozhodně nepomohlo. Navíc miloval doutníky, kterým holdoval i přes „slabý hrudník“, tedy nepříliš zdravé plíce. Není divu, že se v pozdějším věku musel potýkat s mnoha nemocemi, které mu braly energii.
Trpěl bolestmi kloubů a zubů, na těle se mu tvořily nevzhledné a bolavé vředy. To všechno pak mělo logicky vliv i na jeho náladu, sebevědomí i práci. Situace se stále zhoršovala a v pouhých čtyřiašedesáti letech už nedokázal vzdorovat bronchitidě, která jej s přestávkami doprovázela prakticky po celou dobu dospělosti. Jak na něj svět vzpomíná? Jedni jako na odvážného revolucionáře, jiní jako na strůjce rudého teroru. Jedni jako na rozšafného stárnoucího muže, další jako na nezkrotného mladíka, kterému byla každá lahev malá.
Zdroj: thecollector, wikipedie, mentalfloss
KAM DÁL: Samozvaný kazatel Rajchl: Je prý vlastencem, ale z bot mu čouhá ruská sláma.
