V první polovině 19. století byla vynalezena fotografie. Výsledné produkty ale tehdy vypadaly poněkud jinak, než bychom čekali. Dříve se totiž na fotografiích nikdo nesmál. Existuje ale vysvětlení.
Lidé se na fotografiích začali usmívat až v první polovině 20. století, desetiletí předtím se zkrátka jednalo o něco zcela nemyslitelného.
Měli by vás za blázna
Dřívější sociální normy byly s největší pravděpodobností ještě konzervativnější, než bychom se mohli domnívat. Za skandální byl v té době považován dokonce i pouhý úsměv. Lidé se tak usmívali a chechtali pouze v soukromí.
Člověka, který se usmíval na veřejnosti, tehdejší společnost považovala za psychicky narušeného jedince. Jeden povedený vtip na procházce v centru města by vám tak mohl zařídit pobyt v psychiatrické léčebně.
To vysvětluje mimo jiné, proč se lidé neusmívali ani na fotografiích. V době, kdy neexistovaly přenosné fotoaparáty, museli lidé, kteří toužili nechat se tímto způsobem zvěčnit, dojít do fotografického studia. Fotky byly dříve vnímány spíše jako veřejné.
Zkažené zuby
Dalším důvodem, který mohl k trendu seriózního vzhledu při fotografování přispívat, byla nejspíš tehdejší nedostatečnost dentální hygieny. Většina lidí měla natolik zkažené zuby, že je raději neukazovali.
U malby takový problém nebyl. Malíř zkrátka na přání malovaného subjektu zkaženost zubů na plátno nepřenesl – a na obraz namaloval krásný, rovný a bílý chrup. To ale bohužel před vynálezem Photoshopu u fotografií možné nebylo.
Instrukce
Profesionálové, kteří toto umění provozovali krátce po jeho vynalezení, se inspirovali slavnými malíři. Portréty od slavných mistrů a rané fotografie měly něco společného, lidé se na nich nikdy nesmáli.
Fotografové totiž v 19. století po vzoru slavných obrazů instruovali své zákazníky, aby se rozhodně nesmáli, ani neusmívali, mohli se ale lehce mračit.
Zdroj: Weird History, Time
KAM DÁL: David Hahn: Chlapec, který si postavil nukleární reaktor v kůlně na dvorku.
