Svoboda projevu je jedním ze základních demokratických lidských práv. Je vymezena v článku 17 Listiny základních práv a svobod, kde se ale také zdůrazňuje, že „svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.“
Takže ano, i v demokratických zemích, kde je deklarováno základní právo na svobodný projev a šíření informací, existují hranice svobody projevu. Konkrétní hranice budeme muset ale trochu pohledat. Platí totiž, že co není zakázáno, je dovoleno. Tedy jinak – co je zakázáno, vymezuje dané hranice.
Takže co je zakázáno, logicky není dovoleno
Zalistujme trochu v trestním zákoníku a podívejme se na to, co je zakázáno. Lidem, kteří překračují tyto hranice, hrozí dokonce odnětí svobody. Je dost možné, že v tom spatříte podobnou komunikační rétoriku některých politických stran.
- Šíření poplašné zprávy
Za rušení veřejného pořádku se považuje i šíření nepravdivé poplašné zprávy, která může vyvolat znepokojení nebo paniku alespoň části společnosti.
Andrej Babiš možná nikdy přímo neřekl, že Petr Pavel zavleče Česko do války, ale jeho heslo „Nezavleču Česko do války“ je přinejmenším dost návodné a sugestivní. Stejně tak výrok, že Petr Pavel chce omezovat svobodu slova, byl vytržený z kontextu. Andrej Babiš balancuje na velmi tenké hranici. Moc dobře si zřejmě uvědomuje, co říká, jak to říká a proč to říká.
- Nenávistný projev a podněcování k nenávisti
Podle trestního zákoníku hrozí odnětí svobody tomu, kdo veřejně podněcuje k rasové, etnické či náboženské nenávisti, včetně nenávisti vůči jiným skupinám, a hlásá diskriminaci.
- Podněcování násilí, obtěžování
S podněcováním k násilí se mnohým vybaví výroky o ukradených volbách exprezidenta Trumpa, které před dvěma lety vyústily v útok na Kapitol.
Nakonec i obtěžování lze považovat za překročení hranice svobody projevu. Ať už se jedná o šikanu, bossing, mobbing nebo sexuální obtěžování. Zde se mnohým vybaví kauza Dominika Feriho nebo ta poslední – Marka Wollnera.
Závěrem si připomeňme slova premiéra Petra Fialy ze sobotní tiskové konference: „Máme za sebou jednu z nejodpornějších a nejhorších volebních kampaní v naší novodobé historii. Populismus se zde přímo propojil s extremismem. A to je mimořádně nebezpečné. Byli jsme svědky lží, vyvolávání strachu, zpochybňování našich mezinárodních závazků. Viděli jsme snahu rozdmýchávat lidské vášně a zneužít obav lidí. To doprovázely výhrůžky násilím, nábojnice v dopisech, lži o úmrtí kandidáta. To vše je daleko za hranicí toho, co by mělo být standardem ve slušné a demokratické zemi.“
Svoboda projevu v demokratické zemi má své hranice. A přes to všechno jsme viděli volební kampaň, kterou vedl Andrej Babiš se svým týmem. A také nikomu neunikl tým „profesionálních dezinformátorů“. Bylo to podle vás už za hranou?
Zdroje: Listina základních práv a svobod
KAM DÁL: Tajemství dne, kdy byl zvolen Petr Pavel. Čekají Česko dobré časy?