- dříve neexistovala anestetika, ani antiseptika
- invazivním operacím se Egypťané vyhýbali
- metody léčení byly založené na náboženském přesvědčení
- lékařská praxe byla dokumentována a předávána další generaci léčitelů
Staří Egypťané byli jednou z prvních moderních civilizací. Podařilo se jim totiž nejen postavit pyramidy v Gíze a knihovnu v Alexandrii, ale také se jim podařilo vybudovat velmi dobře strukturovanou společnost, která byla skvělým základem pro rozvoj celé řady vědních disciplín, včetně medicíny.
Egypťané měli poměrně sofistikovanou zemědělskou ekonomiku, právní systém a dokonce i dobře organizovanou vládu.
Rozvoj medicíny
Rozvoj nejrůznějších léčebných procedur je datován právě do doby starověkého Egypta, tedy do období kolem roku 3300 př. n. l.
Staří Egypťané se medicínu učili jedinou možnou metodou, kterou v té době k rozvoji tohoto vědního oboru mohli použít. Bohužel pro některé pacienty šlo o metodu pokusu a omylu.
Medicína se tak ve starém Egyptě rozvíjela velmi pomalu, nakonec ale dosáhla překvapivě vysoké úrovně. Tato starověká civilizace tak stejně jako v celé řadě dalších oborů předběhla svou dobu. Nejdříve začínali s léčbou hadích kousnutí, štípanců od škorpionů, oděrek a dalších menších zranění, postupně se ale jejich lékařské znalosti nakumulovaly a staří Egypťané si tak troufali mimo jiné i na určité formy složitějších lékařských procedur. Některé z těchto postupů se dokonce používají dodnes.
Častá onemocnění a lékařské procedury ve starém Egyptě
Dokonce i přes tyto, na tu dobu velmi moderní, znalosti se ale průměrný věk, kterého se "staří" Egypťané dožívali, pohyboval kolem 34 let, žít byste v této starověké civilizaci rozhodně nechtěli.
Nejrůznější zdravotní problémy, které vyžadují léčku invazivní operací, byly totiž ve starém Egyptě rozsudkem smrti.
Jak v té době vypadaly operace?
Invazivní operace se totiž v této době ze zřejmých důvodů neprováděly. Ještě totiž neexistovala anestetika, ani antiseptika, operovaní pacienti by tak nejdříve vytrpěli nepředstavitelné bolesti a poté by téměř jistě zemřeli na infekci.
Většina lidí žijících ve starověkém Egyptě se navíc živila tvrdou fyzickou dřinou, která jim často způsobovala četné zdravotní problémy. Staří Egypťané se tak navíc často potýkali se záněty kloubů, opotřebením kostí, kyfózou, osteoartritidou nebo s tuberkulózou. Všechna tato onemocnění tehdy přispívala k velmi nízké průměrné délce života.
Procedury, které staří Egypťané prováděli, byly spíše drobnějšího charakteru. Dokázali ošetřit některé druhy zlomenin, vykloubené klouby, někdy k tomu dokonce používali i drobné řezy do specifických míst na těle. Ve většině případů zlomeniny zafixovali pomocí dřeva a lnu tak, aby měla kost možnost se zahojit podobně jako v sádře.
Poradili si také s některými vnějšími zdravotními problémy, mezi které patří mimo jiné abscesy, vředy, hemeroidy a další povrchové výrůstky.
Zdroj: Weird History, Springer Link
KAM DÁL: Hygiena ve Versailles byla mnohem horší, než si myslíte. Celý palác byl veřejnou toaletou.
