Lékaři jsou pro mnohé z nás modlami, k nimž vzhlíží doslova nekriticky. Jsou to lidé, kteří zvládli vystudovat medicínu, vědí, jaký lék předepsat, a pak také přece složili Hippokratovu přísahu, že budou pomáhat lidem, a tak mají povinnost kdykoliv kohokoliv ošetřit, protože o tom přece tahle přísaha je - nebo snad ne? Ne, není a dokonce ani dnešní mladí lékaři tuhle dávnou přísahu svým prohlášením nestvrzují. Kdyby tomu tak bylo a pokud by navíc svůj slib ještě také skutečně dodržovali, pacienti by se hodně divili, o jak velkou část péče by přišli.
Lékaři se nemohou Hippokratovou přísahou řídit
Hippokratova přísaha je stará více než dva a půl tisíce let, tedy alespoň právě tehdy žil onen slavný Řek, považovaný za zakladatele moderní medicíny, z jehož pera prý zmiňovaná přísaha vyšla. I když dnes historikové pochybují o tom, že je autorem dochovaného textu právě Hippokrates, a nejsou si dokonce jisti ani tím, že se jednalo o skutečně žijícího člověka, nechme to tak, jak to je. Ať už byl autorem přísahy kdokoliv, pravdou je, že jejími slovy ukončovaly svoje studia medicíny generace nových lékařů. Pokud bychom ale chtěli, jak se mnozí často dovolávají, aby dnešní odborníci tuto přísahu dodržovali, hodně bychom se divili. Vždyť hovoří o medicíně, která je na hony vzdálená té naší.
Ani potrat, ani eutanázie, ani operace
Podle tohoto slibu by doktoři nejen nemohli provést potrat, což je sice diskutabilní, ale v případech, odůvodněných zdravotním stavem bohužel někdy nutné, ale prakticky by musela zaniknout celá chirurgie. Hippokrates totiž vyžadoval, aby mladí lékaři slíbili, že nebudou „lidské tělo řezat, ani ty, co trpí kameny, a tento zákrok přenechají mužům, kteří takovéto řemeslo provádějí“. Stejně tak tato přísaha zakazuje eutanázii, která sice v naší republice nepřipadá v úvahu, ale jsou státy, kde takto striktní zákon nepanuje a při splnění složitých a jednoznačných náležitostí je reálná. O tom, že celá tehdejší přísaha hovoří pouze o lékařích - mužích, diskutovat ani nemusíme.
Bez pohlavního zneužívání a hlavně diskrétně
Na druhou stanu ale v původním znění Hippokratovy přísahy najdeme také části, které jsou -samozřejmě po jisté úpravě, platné dodnes. Tak například už tehdy začínající lékaři slibovali, že do všech domů, kam vstoupí, budou vstupovat ve prospěch nemocného, zbaveni každého vědomého bezpráví a každého zlého činu. „Zvláště se vystříhám pohlavního zneužití žen i mužů, svobodných i otroků. Cokoli, co při léčbě i mimo svou praxi ve styku s lidmi uvidím a uslyším, co nesmí se sdělit, to zamlčím a uchovám v tajnosti.“
Kromě toho, že dnes již alespoň v našich končinách nebudeme hovořit o otrocích, bylo by opravdu dobře, aby se lékaři těmito větami řídili. A nemusí si ani volat na pomoc Apollóna, Asképia, Hygeu a Panakín i ostatní bohy a bohyně, jako tomu bylo v době, kdy slavný dokument vznikl. Dokonce už dnes nikdo po doktorech nechce, aby bezplatně vyučovali syny svého učitele, kterého by měli ze svých vlastních zdrojů navíc podporovat. Většina by se asi hodně divila, kdyby měli přispívat svým profesorům na živobytí.
Lékařské fakulty si svoje sliby přizpůsobují
Jak je to tedy dnes? I nyní absolventi lékařských fakult skládají slib, který se ale většinou Hippokratově přísaze podobá jen minimálně, spíše v náznacích. Navíc ne na všech fakultách se skládá slib ve stejném znění, vezměme si tedy za příklad nejznámější Karlovu univerzitu. Tady čerství lékaři před převzetím svého diplomu slibují, že si budou vědomi poslání vzdělání a vědy pro společnost, že budou stále usilovat o společenský pokrok a šťastnou budoucnost lidstva, že své vědomosti a svou činnost zaměří ku prospěchu všech lidí a své povinnosti budou konat řádně a svědomitě, že budou stále prohlubovat vědecké poznání, ke kterému tato věda došla, budou v něm stále pokračovat. Dále slibují, že budou podle svých možností a svého nejlepšího svědomí řídit život zdravých i nemocných vždy jen k jejich prospěchu, že zachovají svůj život a své lékařské umění čisté a bez jakéhokoli provinění a že budou mít na zřeteli jen dobro člověka, že to, co uvidí nebo uslyší při provádění svého povolání nebo vůbec v životě lidí a co by nemělo býti zveřejněno, zachovají v tajnosti. Nakonec také slibují, že vždy uchovají ve vděčné paměti Univerzitu Karlovu a její lékařskou fakultu, na níž dosáhnou titulu doktora medicíny nebo doktora zubního lékařství.
Hippokratova přísaha je tedy dnes již jen krásnou vzpomínkou, ale i přežitkem a my můžeme být skutečně velmi rádi, že se jí lékaři v mnoha bodech nedrží. Jinak bychom totiž v případě jakýchkoliv problémů, které vyžadují například operaci, museli hledat pomoc jinde než v nemocnici. Proto není dobré dovolávat se jejího dodržování v případě, kdy se nám nelíbí lékařovo chování.
Zdroj: Lékařská fakulta UK, Masarykova Univerzita, wikipedie
KAM DÁL: Jedeme na lyže a snowboard: Lékařka radí, jak předejít zraněním.
