Na počátku byl zcela nenápadný dopis. „Drahá Aničko! Promiň, že Ti píši tak pozdě… Co jsem chtěl udělat, tak jsem udělal. Onoho osudného dne jsem spal někde na Čabárně. Jsem zdráv. Na shledanou tento týden, a pak už se neuvidíme. Milan” Tyto řádky napsal Václav Říha svojí milence Anně Marusczákové, aby v ní vzbudil zdání, že je zapojen do odbojové činnosti, a proto se s ní nemůže nadále stýkat. Vše ovšem napsal jen ze strachu, protože se bál, že jeho nevěra bude odhalena.
Anna Maruszáková neznala ani jeho pravé jméno. Továrník Pála, u kterého oba pracovali, dopis otevřel. Ze strachu, že vzkaz souvisí se zabitím Heydricha či že se může jednat o provokaci gestapa, se rozhodl psaní předat četníkům. Řetězová reakce se spustila. Ti ho totiž předali kladenskému gestapu, které zatklo Annu Maruszákovou, jež byla podrobena brutálnímu výslechu. Jedna výpověď byla pro obyvatele Lidic zcela zásadní.
Nevinná dívka totiž prozradila, že jí její milenec vyřídil, aby v Lidicích pozdravovala rodinu Horákových a Stříbrných, jejichž synové se v té době nacházeli v zahraniční armádě ve Velké Británii. Gestapo mělo stopu. Jejich domněnka zněla, že právě Josef Stříbrný a Josef Horák mohou být útočníky, kteří zneškodnili Heydricha.
Nic společného
Gestapo Lidice navštívilo již 4. června 1942. Tehdy se jejich pozornost upnula hlavně na statky Horákových a Stříbrných. Důležité pro ně bylo najít fotografie vojáků, které by později mohli u výslechu použít při identifikaci hledaných útočníků.
Už tehdy bylo gestapu jasné, že Lidice nemají se smrtí Heydricha nic společného. Přesto se rozhodli jednat. K. H. Frank navrhnul 9. června Adolfu Hitlerovi likvidaci Lidic. Dokonce v deníku Josepha Goebbelse se píše, že obec Lidice musí být vyhlazena jako exemplární čin, což je v rozporu s tím, jak následný čin nacisté vysvětlovali.
Ještě ten večer Lidice obklíčili vojáci SS a německá policie. Nikdo nesměl obec opustit. Přítomen byl i organizační štáb složený z vysoce postavených velitelů SS. Starosta odevzdal všechny obecní cennosti a po půlnoci byli obyvatelé vyváděni ze svých domovů. Muži starší 15 let byli uvězněni ve sklepě a chlévě Horákova statku. Vojáci mezitím odváželi zemědělské stroje a odváděli hospodářská zvířata do vedlejšího Buštěhradu.
Krutý masakr
Osud si z Lidicemi zahrál opravdu krutou hru. Z nevinného a lživého dopisu se v režii okupantů odehrála událost, jež šokovala celý svět. Nad ránem 10. června se do Lidic dostavil samotný K. H. Frank. Ženy a děti byly nejprve uzavřeny v místní školce, ale později je nacisté odvezli do tělocvičny kladenského gymnázia.
Děti byly ženám odebírány a nacisté je podrobovali zkoumání z rasového hlediska na potenciální převýchovu v německých rodinách. Propaganda totalitního režimu tvrdila, že se převýchova týká všech dětí, ale většina z nich byla převezena do koncentračního tábora v Chelmnu, kde byly usmrceny výfukovými plyny ve speciálním vyhlazovacím automobilu. Celkem přišlo o život 88 dětí. V důsledku vyhlazení Lidic bylo zavražděno také 60 žen.
Horákův statek se dopoledne 10. června změnil v popraviště. Postříleno zde bylo celkem 173 můžu. Nejmladšímu Josefu Hronkovi bylo 14 let a nejstaršímu 84. Všechny domy, škola, fara, kostel byly polity benzínem a podpáleny.
Obec musela podle nacistického plánu opravdu zmizet z mapy. Trosky domů byly demolovány výbuchy, hřbitov exhumován, koryto potoka změněno a rybník zavezen sutí.
Celý svět byl pobouřen tragickým osudem středočeské obce Lidice a na podporu se tak v Mexiku, USA a Brazílii některé obce a města přejmenovaly na Lidice a jménem Lidice byly křtěny nově narozené děti. Britští horníci založili hnutí Lidice shall live (Lidice budou žít). Krutou událost dnes připomíná Památník Lidice s muzeem.
Zdroj: lidice-memorial.cz, irozhlas.cz
KAM DÁL: Horehronský rozparovač: Za jeho brutální vraždy přišel poslední trest smrti v Československu
