Subaru vyrábí velmi zajímavé modely. Kultovní STI se dá použít i jako hravé auto pro každý den, tedy pokud máte velmi tolerantní manželku a neuspokojíte ji třeba modelem XV. Takový levorg je opravdová lahůdka, pokud má odpovídající motorizaci, tedy ne tu, která se prodává v Evropě. Kombi velikosti golfu ale s podvozkem se schopnostmi okruhového závoďáku a přitom pohodlné. V životě jsem neřídil nic tak přesného a precizního. Jenže s utlumeným atmosférickým dvoulitrem je to smutek z nevyužitého potenciálu. V Japonsku jezdí s motorem o 240 koních a to už dává smyslnou souhru.
Mám možnost testovat auta a také mám vždy možnost vrátit se ke svému Subaru Outback.
Vlajková loď Subaru a konkurence
Přímou konkurenci vidím v Audi Allround nebo BMW X3. Passat Alltrack nebo Volvo XC 60 jsou výborné dopravní prostředky, Volvo je navíc pohodlné a udělá spoustu image mezi sousedy. Svezení je ale neosobní, nejsou to řidičská auta, odezva řízení a podvozku vůbec je taková nijaká, je málo důvodů, aby se člověk za volantem cítil jako řidič. Možná jako dopravce. Audi, VW i BMW mají silnější motory, což se může zdát důležité. Tedy než se svezete Outbackem. Kdo ho neřídil, nechápe, proč mít velké auto s malým kufrem a slabým motorem. Audi také není lepší škodovka. Jde o více věcí, zkušenosti konstruktérů se závodními auty a precizní robustní konstrukci i praktičnost.
Permanentní a přepínatelná čtyřkolka. Ušetříte třeba život
Pokud chcete ušetřit, pořiďte si dvoukolku se zadním náhonem, třeba škodu 120. Pokud chcete bezpečnou jízdu, řiďte permanentní čtyřkolku, ne přepínatelnou. Když máte náhon na čtyři kola, zadní kola elektronika připne až v kritické situaci, dočkáte se toho, že s sebou vozíte zbytečnou váhu dalšího diferenciálu, který je 99 % času odepnutý. Navíc jen málo systémů umí opravdu zabrat právě ve chvíli, když má. Pravověrných čtyřkolek je už opravdu málo, vlastně jen Audi ve specifikaci Allround (ve většině ostatních modelů se obvykle zadní náprava jen připíná) a BMW XDrive. Ten dělí poměr náhonu na 60 % vzadu a 40 % vpředu. Pochopitelně, u BMW vědí, co znamená zadní náhon a lehké řízení. Opravdu mechanická čtyřkolka se třemi diferenciály je jen u Subaru a Audi s manuálem.
Rozdíl v řízení poznáte, stopa je stabilní, před zatáčkou se nebrzdí, výjezd z oblouku je zábavný. A když vás potká nestabilní povrch, můžete díky kvalitní čtyřkolce hodně ušetřit, třeba život. Navíc se u permanentního náhonu na všechna kola nesjíždí gumy, 70 tisíc na jedné sadě není rarita.
Servis – zkušenosti
Servis Subaru není nejlevnější ani nejdražší, zato kvalitní, protože servismani bývají fandové značky. Cena za návštěvu je sice „standardní“ mezi 6 a 12 tisíci korunami podle kilometráže, ale servisuje se po 15 tisících, ne po 30 jako u koncernových aut. Odměnou za časté výměny oleje je vlastně nekonečný nájezd motorů. V poslední generaci i dieselů.
Nafta patří do kamen
Tradiční heslo subaristů. Dříve také ještě říkali, že automat je pro Američany. Evropa ale zvyky změnila a Subaru předělalo pověstný boxer motor na naftu. Začátky byly těžké, přes dvouhmotový setrvačník se motory často polámaly. Jenže Subaru má ve zvyku motorům nechávat objem a výkon, ale celé je často předělávat, a tak je od roku 2013 BOXER DIESEL držák, při nájezdu kolem dvou set tisíc km se mění spojka a dvouhmota, automaty poslední generace dle šéfa servisu SUBARU AUTO VERO Petra Rubanta jezdí s nájezdem kolem tří set tisíc a problémy nemají.
Ke kritikům dieselů patří i Tomáš Klíma, závodník a výborný servisman z Boxer Auto. Na druhou stranu dal můj dieselový Outback do stavu, kdy si ve dvou stech tisících kilometrů jen ševelí, a přiznává, že měl v ruce Outback, který měl dle diagnostiky 340 tisíc a vůbec to na něm nebylo poznat. Takže se zdá, že i diesely od Subaru dojedou bez problému aspoň k půlmilionu kilometrů.
Benzinové Outbacky mají BOXER o objemu 2,5 litru a s trochou nadsázky se zatím neví, kolik najedou. Jisto je, že nižší stovky tisíc je nepoloží. Podvozek i karoserie stejně jako interiér při přiměřeném zacházení vydrží desítky let. Outbacky netrpí na korozi tolik jako starší Forestery nebo Mazdy.
Největší problém Subaru Outback: prodat ho
Je to tak, Outback s nájezdem dvě stě tisíc totiž obvykle stále funguje a nemá problémy. Podvozek i karoserie je kompaktní a drží, nic nevrže, tlumiče původní, snad se mění jen ložiska v kolech a samozřejmě brzdy. Pokud máte manuál, tak vyměníte spojku a setrvačník, což vás vyjde na třicet pět tisíc, a jezdíte vesele dál. To, co brání prodeji, je, že vlastně není důvod se auta zbavit. Tedy do chvíle, než se projedete modelem nové generace, pokrok nezastavíš.
Outback IV. generace je skvělý, robustní, stabilní, řidičský. Jenže pátá generace k tomu přidává pocit i design komfortního luxusního vozu, a to v jakémkoliv prostředí i na jakémkoliv povrchu. A aktuální šestá generace je opět jinde, ta už řidiče hýčká a přesto dává najevo, že se neztratí ani v závěji nebo na bahnité lesní cestě. Možná proto jsou řidiči Subaru jediní, kteří se na silnici zdraví.
Outback, lenoch s variátorem vs. klasický automat
Papírově má Outback skutečně nejslabší a nejlínější motor z konkurence, když jsem přesedl z Passatu, opravdu jsem necítil ten zátah. Ale po chvíli jsem pochopil, že jde jen o plynulost manévru, že se díky rozdělení síly mezi nápravami 50 : 50 prostě neperu s volantem při předjíždění a že celý manévr vlastně stihnu rychleji, a tím bezpečněji.
Variátor, tedy plynulý převod, mají mopedy a Subaru. Pro korektnost je třeba uvést, že obdobný systém, tedy plynulý převod, používají i další japonci a některá starší Audi a že variátor je konstrukčně jednoduchý, a tím pádem lehčí a méně náchylný k závadám. Oproti klasickým planetovým automatům nemá opravdové rychlosti, které by řadil, spíš udržuje motor v optimálních otáčkách a variátory oproti klasickým automatům snižují spotřebu. Pryč jsou doby, kdy variátor zbytečně vytáčel motor, dnes pracuje inteligentně a u dieselů dokonce v určitých chvílích přechází na přednastavené virtuální rychlostní stupně. Pravdou je, že při sešlápnutí plynu necítíte hrubé zrychlení, spíš plynulou reakci. Když je někdo řidič, zvolí si manuál, nepřijde tak o radost ze zátahu motoru a možnosti využívat ho dle své vůle.
Závěrečné hodnocení
BMW X3: je to vynikající auto, řidič se cítí jako doma po pár kilometrech, komfort a ergonometrie bez výhrad, navíc spotřeba u velkého SUV kolem šesti litrů je z říše snů. V testech spolehlivosti bývá X3 v horních patrech, servis je vlastně stejně drahý jako u Škody či VW, jen s lepšími službami. Tedy nic proti. Servis po 30 tisících kilometrech vyjde na cca 15 tisíc korun.
Audi A4 Allround: jde o poctivé quattro, problémy s motorem příliš vpředu a nedotáčivostí se u naftového dvoulitru neprojevují. Ale jde o nevelké, i když velmi praktické auto. Ale je to "koncern", zkušenosti se servisem a jeho cenou v Čechách jsou rozporuplné. Nicméně testy spolehlivosti ukazují, že do dvou set tisíc je servis třeba spíš pro údržbu než pro opravy. Kolem 250 tisíc přicházejí starosti s převodovkou DSG, přece jen je to složitá dvojspojka. Ale i Allroundy se dělají s manuálem, pak jde o nesmrtelný mechanismus se spotřebou kolem 6 litrů a dobrým výkonem. Přes veškerou image nejde o řidičské auto.
Subaru Outback: řízení dává zpětnou vazbu, cítíte stabilitu, prostě kus auta. Když k tomu připočteme nízké těžiště díky plochému boxer motoru, je řízení velmi stabilní a ani přes svoji výšku se vůz příliš nenaklání. Podvozek zvládá i české silnice radostně, člověk se necítí provinile, když přejede díru v silnici, a s manuálem cítíte i ten potřebný zátah motoru. Navíc se nemusíte bát ani do terénu, auto to zvládne a řidič pozná, co všechno umí. A s Outbackem se budete těšit na zimu a na sníh a nebudete ho chtít prodat. To vše za necelých 6 litrů nafty.
Když potřebujete image a chcete skvělé auto, tak BMW X3, když vám stačí menší kombík, pak Audi A4 Allroad, když rádi řídíte a jste srdcař, tak Subaru Outback.
KAM DÁL: Trabant jako nostalgická vzpomínka na mládí: Čekalo se na něj i roky a nestál málo. Ale kdo by ho neměl rád?
