Pavel Trofimovič Morozov se narodil 14. listopadu roku 1918 ve vesničce Gerasimovka v Tobolské provincii jako první z pěti dětí v rodině. Otec Trofim se s jejich matkou Taťjanou ale poměrně brzy rozešel, když odešel do sousedství za svojí novou láskou. Až do roku 1931 byl přitom také předsedou rady (sovětu) ve vsi. Jeho chování v téhle funkci ale vůbec nebylo bez vady. Brzy se začaly šířit zprávy, že si “pomohl” k bohatství, když si nechával zabavený nebo vyvlastněný majetek ostatních lidí ve vesnici. Ostatně i o tom se později jednalo u soudu.
Tyranská rodina a laskavá matka
I když by se mohlo zdát, že odchod Pavlíkova otce od rodiny byl pro její zbylé členy problémem, pravda byla pravděpodobně trochu jinde. Konečně si mohli oddychnout od despotického a násilnického muže, který bil děti i jejich matku - nebo se takové výpady alespoň neopakovaly tak často. Občas totiž za svojí bývalou rodinou zašel. Pavlíkova matka měla navíc velké problémy i s tchánem, který jí nemohl zapomenout, že je z jiné vesnice. Ani jeho žena, Pavlíkova babička, ke snaše a vlastním vnoučatům nebyla nijak shovívavá. Dříve se živila krádežemi koní a drsná povaha v ní zjevně zůstala. Dětem tedy zbyla jen matka Taťjana, podle výpovědí lidí z vesnice milá a laskavá žena, která jistě musela v takové rodině velmi trpět.
Otcovo odsouzení
Přišel rok 1931 a Pavlíkovi bylo jen třináct let, když byl jeho otec zatčen a odsouzen na 10 let za to, že se přátelil s kulaky, měl chránit jejich farmy před vyvlastněním a vydával falešná osvědčení osobám, které na jeho základě směly opustit vesnici, kde byly dříve ve vyhnanství. Místo deseti let si ale odpykal jen tříletý trest a vrátil se - ne už do Gerasimovky, ale usadil se v Ťumeni. Jeho syn už ale tou dobou nebyl naživu.
Co Pavlík vypověděl?
Tradovaná verze příběhu uvěznění Pavlíkova otce vypráví o tom, že jej udal právě vlastní syn, který se později stal doslova symbolem správně uvažujícího sovětského dítěte, jemuž byla vlast a ideologie přednější než vlastní otec. O tom, že by byl ale Trofim Morozov zatčen a odsouzen právě na základě výpovědi dvanáctiletého syna, ale vyšetřovací ani soudní spisy vlastně nehovoří, ačkoliv se později v tisku a v dalších materiálech objevilo dokonce dvanáct různých verzí možné výpovědi malého chlapce - od pouhého potvrzení matčiných slov, až po důrazné odsouzení otcových činů jako odpůrce “říjnových ideálů”, což prý Pavlík jako pravý pionýr nemohl nechat jen tak. Dnes se ale zdá, že mírnější a méně radikální verze jsou pravdě mnohem blíže.
K zadržení otce vedly jiné důkazy
Pavlíkův otec byl podle později odtajněných dokumentů zadržen a později také odsouzen díky předchozímu zatčení rolníků, kteří měli u sebe Trofimem Morozovem padělané dokumenty. I on sám měl v momentě dopadnení u sebe další prázdné padělané formuláře. U soudu pak podle všeho vypovídala hlavně Trofimova žena a Pavlíkova matka. Chlapec samotný byl také předvolán, aby pověděl, co ví, ale v podstatě jen potvrdil výpověď svojí matky a soudce si jej ani nevyslechl do konce. I přesto se ale brzy měl stát symbolem uvědomělého sovětského dítěte, které pro blaho lidu, plynoucí z kolektivizace, udělá doslova cokoliv. Jenže cena za takovou slávu byla příliš vysoká.
Poslední chvíle Pavlíka a jeho bratra Fjodora
2. září roku 1932 se vydal Pavel se svým mladším bratrem Fjodorem do lesa. Podle jedné verze šli sbírat lesní plody, podle jiné zase hlídat povoz, který tam ukradl jejich děda. Domů se už ale nikdy nevrátili. O čtyři dny později je nedaleko od vesnice našel soused Dmitrij Šatrakov zavražděné. Podezření padlo na bratrance obou chlapců Danilu. Právě ten byl viděn 3. září, jak ve spěchu vychází z lesa nedaleko místa, kde byla těla bratrů nalezena. Při vyšetřování byly odhaleny také táhnoucí se spory mezi Danilou, jeho otcem Arsenijem a Pavlíkovou rodinou, které podporovali i jejich prarodiče.
Čtyři rozsudky smrti
Vyšetřování dvojnásobné vraždy pak přivedlo před soud jak samotného Danilu, tak i jeho dědu Sergeje a babičku a Danilova otce Arsenije, který byl strůjcem celé akce. Vraždil Danila a na místě byl i Sergej. Soud vynesl dva rozsudky smrti zastřelením pro Danilu a Arsenije a osmdesátileté seniory poslal do vězení, což se vlastně také rovnalo rozsudku brzké smrti. Zato z Pavlíka se okamžitě stala hvězda první velikosti, byl oslavován jako pionýr, který za svoji pravdu a boj za lepší budoucnost zaplatil životem.
Všechno se dá využít
Případ byl použit jako ospravedlnění krutých zásahů proti kulakům a umožnil další vlnu násilné kolektivizace. Jak to ale bylo doopravdy, když dodnes koluje tolik různých verzí stejného příběhu? Některé verze (patrně ty "upravené") hovoří o vzorném studentovi, uvědomělém pionýru a vůbec o skvělé osobnosti třináctiletého chlapce.
Pak jsou tady ale také výpovědi jeho učitelky, která o Pavlíkovi mluvila docela jinak - jako o klukovi, který se k učení příliš nehrnul, holdoval cigaretám a ani jeho výslovnost nebyla tak docela bez chyby. Zcela opačně než oficiální zprávy, vydávané po jeho smrti, pak mluví ty, které se zmiňují dokonce o Pavlíkově zaostalosti. Co všechno ale bylo zamlčeno, upraveno a co propadlo sítem času, to se už asi přesně nedozvíme.
Zdroj: ru.wikipedia
KAM DÁL: Monumentální palác, který zruinoval celou rodinu. Hrabě Černín postavil skvost a prodal ho vojákům.
