Dokončujete druhou knihu. Je to pro Janu Bernáškovou, herečku, vůbec uvěřitelný fakt?
Knihu píšu. Ale ještě včera to vypadalo, že jsem dopsala.
Ano, viděla jsem na instagramu, že vás potkaly potíže s počítačem… Jaký to byl pocit, najednou v něm nemít to, co jste napsala?
Nemít nic a mít za měsíc deadline odevzdávky od nakladatele?
Ve vyhrocenou chvíli se většinou dostaví nevyžádaný bonus navíc…
Pocit byl takový, že se mi zastavil celý svět. Opravdu. Přestal se točit. Slyšíte každý nádech a výdech, koukáte na tu obrazovku počítače a říkáte si "Ne, to se nemohlo stát“. Nebojím se říct, že je to taková malá osobní smrt. Rozdýcháváte to, modlíte se, hrozně moc a přesvědčujete sami sebe, že se to určitě nestalo.
Jenomže málokdo má počítač, co by fungoval na modlení…
Já ano. Nejsem ajťák. Co mi tam manžel Ruda nastavil - ořezy, velikosti písma a tak - v tom píšu. Jenomže počítač už od rána dost divně dýchal, hučel a foukal, a tak jsem ho restartovala. Jenomže pak se nějak kousnul, zasekl a text mé nové knihy zmizel. Když jsem ten dokument otevřela znovu, text už se objevil, ale rozsahem ani ne polovičním. Měl přesně o polovinu méně stran, než v něm bylo předtím, než se počítač rozhodl stávkovat.
Tím se ta malá osobní smrt docela vysvětluje. Jak jste reagovala?
Popadlo mě naprosté zouflaství. Na nohou mě držela jen má vnitřní síla. Hlavou mi jelo, že to snad není možný. Přehrála jsem si také celý svůj život a připomněla si, že tahle situace je pro mě přece dost typická. Tak se z ní nesmím tak hroutit.
Velmi pragmatické myšlení na herečku, o kterých se říká, že jsou hysterky a reagují ve vypjatých situacích až teatrálně…
Pragmaticky jsem zavolala ještě Rudovi a pak už jsem ho jen hystericky naháněla. Volala jsem mu pořád i přesto, že mi psal, že nemůže zrovna mluvit, protože je na schůzce. Stejně jsem mu volala, a pak jsem mu volala i z telefonu dcery Justýnky, aby opravdu pochopil, že je to moje volání vážné. Aby dostal strach, že třeba hoříme, protože já jsem v tu chvíli hořela.
Čím to uhasil?
Přijel a nevím. Něco tam dělal, koumal a říkal, že nechápe, jak jsem to mohla celé přeformátovat. Ale já jsem samozřejmě vůbec nic nedělala. Natož, abych něco formátovala.
A nemáte doma kočku, která by se prošla po klávesnici?
Kočku nemáme, takže ta také nic neformátovala. Já měla strach, že mi ten počítač napadl vir, ale to prý u applu nejde. Ruda nakonec chybu našel, opravil a nakonec je ta knížka ještě delší, než byla před zmizením.
Tak to ta smrt nakonec dopadla ideálně a s knihou teď máte náskok…
No, víceméně ji mám už napsanou, neboť jsem po refreshi dokumentu zjistila, že už píšu knihu třetí. V druhé knize chci udržet stejný poměr slov jako v knížce první, aby byly obě stejné. Takže teď musím začít škrtat.
Škrtat? Říká se do třetice všeho dobrého…
Trojka by se musela ještě vymyslet. To vše uvidíme za nějakou dobu, ale i všechno špatné je pro něco dobré.
Jak se vaše první kniha prodává?
Už se jí prodalo 15 tisíc kusů a jelikož se mi dějou občas ty divné věci, tak mně vyšla kniha a hned druhý den se zavřela knihkupectví a doteď, až na krátkou chvilku, ještě neotevřela. Prostě typická já. Takže jsem vlastně nezažila žádná autorská čtení, autogramiády, nezažila jsem nic z toho, na co se lidé i autoři vždy nejvíc těší. Mně to přišlo vůči lidem, čtenářům, líto, a tak jsem vymyslela e-shop a tvořím pro ně osobní edici.
To zní jako skvělý nápad. Co takový čtenář dostane kromě knihy navíc? Váš vlas, vůni nebo otisk prstu?
Tak osobní ten balíček není, ale zájemci v něm mají věnování, podpis, podepsanou fotku a ještě dostanou výbornou čokoládu s afirmacemi. Byla to původně limitovaná edice 100 kusů, ale vyprodala se během tří dnů. Teď tedy vymýšlíme další variantu.
Druhá knížka je volným pokračováním první. Na co se můžeme u hlavní hrdinky těšit?
Bude to volné pokračování v tom smyslu, že pokračují ti samí hrdinové, ale je vystavěné tak, že čtenář může začít číst klidně knížku druhou.
Co můžete prozradit k ději?
Opět se pohybujeme v hereckém prostředí. To prodávám v plném světle, protože mě prostě baví dělat si z toho našeho světa herců trochu srandu. Trošku tomu uměleckému světu vracím to, jak nám občas nakládá. Hlavní hrdinka začne zkoušet v jednom velmi prestižním divadle a s tím samozřejmě souvisí spousta vztahových problémů, radostí a lásek. Znovu bude řešit své citové problémy, děti… Prim hraje opět ženský svět, protože ten mě velmi baví a mám ho ráda. Mám ráda ženská přátelství a řeším v knize se svým osobitým humorem trable mých kamarádek.
Jak se hledá klid na psaní se dvěmi dětmi na domácí výuce v bytě, s manželem, který také dost často pracuje z domova? Zamknete děti někam, nebo utíkáte z domova, i když teď vlastně není kam?
To, že není kam, je opravdu problém. Při první knížce jsem ještě utíkat mohla, navíc děti byly ve škole, takže jsem ani utíkat nemusela, ale mohla. Měla jsem na výběr. Teď nemám na výběr vůbec nic a psát musím, protože chci a je to teď také moje práce. Jinou nemám. Takže jsem doma, nasadím si velká, černá, nepřehlédnutelná sluchátka a ta jsou znamením, že jsem v kanceláři a že mě teď nemá nikdo rušit.
Funguje to?
Děti to respektují, ale občas mi zvednou jedno sluchátko a říkají, „že potřebují jen jednu jedinou věc“… Za chvíli mi zvednou druhé sluchátko, a potřebují se zeptat, kde je "toto“. Já jim to samozřejmě řeknu, ale jsem u toho někdy trošku víc nepříjemná. Píšu normálně v obýváku, umím vypnout svět okolo. Na to mám dobrý nácvik z herectví. Znám to z natáčení, kdy jsem se musela soustředit jen sama na sebe. Říká se tomu okruh veřejné samoty a ten si teď vytvářím i doma. Pustím si hudbu, nasadím sluchátka a jedu.
Celá rodina jste prodělali covid. Jak se cítíte?
Teď už výrazně líp, ale měli jsme asi jen lehčí nebo střední průběh. Byla to taková pravá, výrazná, nepříjemná, horečnatá chřipka. S tím, že nám každému zástaly jiné následky. Manžel měl problémy s dechem a já jsem měla, a stále ještě mám, problém se soustředěním a zhoršil se mi zrak.
Což je ke psaní knihy naprosto ideální, že? Covid věděl, kde má zapůsobit...
Přesně tak. I proto jsem vyhledala pomoc kamarádky a bavila se s ní o svých obtížích. Na covid ani jeho následky není víceméně žádná léčba, ale jak jsem pochopila, je po takové nemoci třeba tělo trochu nastartovat. Kamarádka mi tedy nastavila ozdravnou kúru, sestavila mi plán z bylinek, vitamínů a minerálů a musím říct, že už se cítím o dost líp.
KAM DÁL: Sebevražda Vlastimila Brodského ve Slunečné. Záhadný dopis kamarádce Zázvorkové smrt neodvrátil.
