Jan (35): Z lidí jsem nervozní, kuráž hledám v alkoholu. Práce z domova mi změnila život

Home office může být pro některé revoluční změnou
 

Psané slovo je pro některé lidi mnohem příjemnější forma komunikace než hovořit s protějškem naživo. S podobným příkladem zásadní změny současného světa se svěřil Jan, jenž se rozhodl zůstat v anonymitě. Jeho práce se v posledním roce zcela přesunula na tzv. home office. „Online chatování mi pomáhá být sám sebou,” říká muž, jenž se věnuje editorské práci v nejmenované redakci. 

Pandemie koronaviru není nic, s čím jsou lidé v dnešní době obecně spokojení. Najde se však skupina lidí, kterým se život změnil paradoxně k lepšímu. Lidé trpící sociální úzkostí, kteří pracují nuceně z domácích kanceláří, mají nové perspektivy života. 

„Žiji sám a často si všímám, že už za oknem zapadá slunce a já jsem za celý den nepromluvil ani slovo. Po roce na sobě sleduji, že jsem se zbavil velkých psychických frustrací, které mě za normálních okolností děsí a způsobují úzkosti,” vysvětluje mladý Jan, který pracuje pro novinářský web v Praze. Co dalšího se mu díky práci z domova zcela zásadně v životě proměnilo k lepšímu? 

Z postele do práce

„Jsou to vlastně často i úplné drobnosti. Dřív jsem vstal, rychle se oblékl a ani jsem nestihl řešit, co mám na sobě. To se v práci z domova nestane,” říká s úsměvem Jan. Je samozřejmé, že práce z domova není pro každého a naopak někteří touto změnou zcela zásadně trpí a přicházejí o své sociální kontakty. Existuje také mnoho těch, kteří by pracovat z domova chtěli, ale jejich práce jim to neumožňuje. 

Jan (35), pracuje jako editor v jednom nejmenovaném deníku. Této práci se věnuje přes deset let. Vystudoval žurnalistiku a ve volném čase se věnuje psaním povídek, které by rád vydal i knižně. Je bezdětný a žije sám. Přiznává se, že celý život pociťuje silné sociální úzkosti a je spíše introvertem. 

„Vím, že je to vlastně privilegium možnost práce z domova. Já sám pracuji jako editor článků, což ode mě vyžaduje častý kontakt s redaktorem, kdy mu musím sdělit, co v jeho textu nefunguje. Zdvořilá kritika byla pro mě často noční můrou. Trpím sociální úzkostí. Když se však v současnosti převážně dorozumíváme psanou formou, mám konečně pocit, že jsem v práci sám sebou,” říká  Jan, který nechce sdělovat jméno redakce, kde pracuje. 

Flaška na kuráž

Jan se svěřuje s tím, jak měl problém ve svém zaměstnání prosadit třeba i dobré nápady, ale jeho problém s živou komunikací ho zahnal do kouta. „Na schůzích jsem se často snažil představit svoje nápady, ale prostě jsem zadrhával ve chvíli, kdy jsem je veřejně, ústy musel prezentovat. Nakonec jsem vždy vše odbyl s tím, že jestli to není zajímavé, nevadí, hlavně proto, abych mohl zmizet ze světla pozornosti svého okolí,” popisuje svou traumatizující každodenní rutinu. 

„Kolegyně mi i v žertu položila na pracovní stůl láhev whisky se vzkazem: na kuráž před šéfem, než s ním začneš mluvit,” dodává Jan. Dnes je to jiné. V editorské práci se Jan cítí mnohem jistěji právě proto, že je “ochuzen” o živé setkání, kde mu činilo problém formulovat složité poznámky a nápady. 

„Když poznámky píšu, mám mnohem více času si je promyslet. Díky tomu se i můj vliv na dění v práci výrazně zvyšuje, protože jsem konečně tím, kým jsem vždycky toužil být,” konstatuje nadšeně Jan o své editorské práci v domácí kanceláři. Jan si tak už nemusí před důležitou schůzkou pomáhat alkoholem, ale bohatě stačí si vše důkladně v bezpečí domova promyslet. 

KAM DÁL: Nejchlípnější básník historie Bukowski. Otec ho fyzicky týral a ženy pokládal za hloupá zvířata