/KOMENTÁŘ/ Kompletní rekonstrukce Václavského náměstí se po letech od vítězného návrhu architekta Jakuba Ciglera konečně pohnula kupředu. Spodní část už získává novou tvář a zdá se, že budoucnost tomuto historicky a urbanisticky důležitému místu bude přát. Stále jsou zde však nánosy minulého režimu a hlavně divokých devadesátých let, které z tohoto centra Prahy udělaly místo, na které se lidé báli chodit.
Prostituce a podsvětí
Václavskému náměstí v devadesátých letech nepomáhalo hned několik důležitých faktorů. Jeho rozloha napomáhala se zločinu rozprostřít do několika míst a boční ulice se vždy hodily k rychlému úprku před policií.
Legendární ulice Ve Smečkách však určila, že právě Václavské náměstí se stalo tepnou pražské prostituce. Kdo se zde procházel po setmění ví, že jít od koně až Na Příkopy znamená odmítnout nabídku na sex či prodej drog.
Kriminální živly se formovaly právě zde a Václavské náměstí tomu rozhodně nepomáhá. V současné pandemii se i podobné nešvary z logiky věci upozadily, protože za normálních okolností se na Václavském náměstí točí davy lidí. Ty samozřejmě lákaly i nejednoho šikovného kapsáře. Výmluvné jsou televizní reportáže z kraje devadesátých let.
Co dál?
Jedním z důležitých faktorů, který Václavskému náměstí nepřál, je blízké umístění Hlavního nádraží. Zdejší Sherwood je od nepaměti místem, kde se setkávají bezdomovci, kriminálníci a pražské podsvětí. To se přirozeně posouvá také za obchodem, a kam jinam než na Václavské náměstí.
Přítomnost nádherné činžovní architektury včetně Národního muzea byla dlouhá léta pod dekou právě výše zmíněných okolností. Současný stav ovlivněný pandemií možná napoví a ukáže městu alternativy, jak se s touto nechvalně proslulou částí Prahy vypořádat. V roce 2021 se rozhodně jedná o místo, které si zaslouží být hrdým a inspirativním srdcem Prahy, a nikoliv jeho odpadem.
KAM DÁL: Nuselský most sebevrahů. Komunistická ideologie zamlčela stovky mrtvých padajících z nebe
