Puč proti Gorbačovovi, prvnímu a také jedinému prezidentu Sovětského svazu, zorganizoval - kdo jiný, než konzervativní komunisté, a to s pomocí tak zvaného Státního výboru pro výjimečný stav. Jenže situaci značně podcenili a patrně si ani nenechali udělat důkladný průzkum smýšlení lidí. Trvalo tedy pouhé tři dny, než byli strůjci plánovaného převratu zatčeni a celé akci byl učiněn rázný konec.
Moc změn na "pravé komunisty"
Co se povstalcům tolik nelíbilo, že neváhali vytáhnout do boje proti vlastnímu prezidentu? Termín “perestrojka”, v češtině tedy přestavba nebo restrukturalizace, si jistě pamatujeme buď přímo z té doby nebo ti mladší ze školy. Šlo o celkovou změnu systému, který do té doby v Sovětském svazu vládl, ale jak víme, nepříliš úspěšně, jakkoliv se soudruzi ujišťovali, že lepšího nic ani být nemůže. A tak není čemu se divit, že ti “praví” členové Komunistické strany Sovětského svazu byli z nové situace nervozní a spokojeni rozhodně být ani nemohli. Spolu s reformami se totiž začala zhoršovat ekonomická situace, což brali jako důkaz špatného směru.
Gorbačov odjel na dovolenou, pučisté měli volný prostor
A pak se začalo blížit datum podpisu nové smlouvy s patnácti svazovými republikami, což část členů komunistické strany cítila jako možný začátek rozpadu Sovětského svazu, a to rozhodně nechtěli dopustit. Jak už to bývá, puč se nejlépe připravuje v prezidentově nepřítomnosti - a tak to bylo i tentokrát. Michail Gorbačov v těch dnech trávil dovolenou v prezidentské vile na Krymu, když za ním přijela delegace, která jej vyzvala k předání pravomocí Genadii Janajevovi. Když Michail Gorbačov odmítl, byl donucen zůstat v internaci.
Tanky a cenzura v zájmu lidu
Další kroky byly opravdu velmi rychlé. Byl ustaven Státní výbor pro výjimečný stav, v ulicích Moskvy se objevily tanky, cenzura byla opět živá. Mezi lidem ale pučisté oporu nenašli. Michaila Gorbačova se zastal dokonce i tehdejší ruský prezident Boris Jelcin. O další den později, 20. srpna, už začínalo být jasné, že puč nemá naději, i když se ještě snažili vyhlásit zákaz nočního vycházení. Některé státy Sovětského svazu ale už začaly vyhlašovat nezávislost - šlo o Estonsko a 21. srpna se pak přidalo i Lotyšsko. Armáda se na rozkaz Borise Jelcina stáhla z moskevských ulic, cenzura byla opět zrušena a Michail Gorbačov se vrátil z Krymu do Moskvy. Pučisté byli zatčeni a ministr vnitra, který patřil na jejich stranu, spáchal sebevraždu.
Šlo to rychle, ale dopady byly nedozírné
22. srpna už bylo vlastně hotovo. Lidé vyšli do ulic a oslavovali obhájenou demokracii. Kdo z toho nejvíce vytěžil? Pravděpodobně Boris Jelcin, ruský prezident, který se postavil do čela boje proti pučistům. Naopak Michail Gorbačov mnohé ztratil - a jak se ukázalo v následujících měsících, ztratil vlastně téměř vše. Dlouhodobá snaha o reformu komunistické strany se z pozdějšího pohledu ukázala jako nevhodná, lépe by bylo začít pracovat pod hlavičkou jiné strany. Ale jak už to bývá, po bitvě je každý generálem a s odstupem času je možné lépe posoudit, co a jak se mělo udělat jinak.
Michail Gorbačov přišel o funkci
Ačkoliv se zdánlivě podařilo nad pučisty zvítězit, dopad událostí těchto několika dnů nadobro zvrátil vývoj v Sovětském svazu a zapříčinil jeho rozpad. Již v prosinci roku 1991 se stalo skutečností jeho rozdělení na patnáct samostatných států. A Michail Gorbačov, do té doby první a také jediný prezident celého Sovětského svazu, o svoji funkci definitivně přišel. Nebyl Sovětský svaz, nebylo potřeba jeho prezidenta…
KAM DÁL: Tresty za nevěru byly v minulosti neuvěřitelně kruté. Ani dnes se některé ženy nevyhnou popravě.
