Kniha čtenářům poprvé předkládá ucelený příběh rodiny Milady Horákové. Statečných lidí, kteří platili za to, že se odmítali smířit se zlem a nesvobodou. To platí i o dceři Milady Horákové Janě Kánské, která se kvůli dvěma totalitním režimům musela obejít bez rodičů. Vlastní domov našla až jako dospělá žena ve Spojených státech, kde se jí podařilo založit rodinu.
Janě i její tetě komunisté vyhrožovali smrtí
V mimořádně otevřených osobních rozhovorech se dcera doktorky Horákové svěřila autorovi s pozoruhodnými detaily, které má více než 70 let stále před očima. Třeba když vzpomíná na poslední setkání s maminkou pár hodin před popravou, které ona i teta se strýcem proplakali, zatímco odsouzená Milada jim dodávala odvahu. Nebo když rekapituluje osudy své rodiny, jejíž členové byli komunistickým režimem systematicky pronásledováni a trestáni.
„Nemohla studovat a jakékoliv vážnější známosti se vytratily, když jim oznámila, čí je dcerou,“ upozorňuje například Daniel Anýž, který se s Janou Kánskou seznámil ve Washingtonu, kde působil jako zahraniční zpravodaj. „V dochovaných materiálech StB jsem pak dohledal, jak komunistická tajná policie Janě a její tetě Věře, u které Jana žila, vyhrožovala vězením. Ony přitom proti režimu nic nepodnikaly, komunisté jim ale nedali pokoj.“
Zápisky manžela Bohuslava
Čtenáře v knize čekají i doposud nezveřejněné strojopisné vzpomínky Bohuslava Horáka, manžela Milady Horákové a Janina otce. Ten byl za první republiky známým a respektovaným novinářem s vlastním, velmi populárním rozhlasovým pořadem. „Bohuslav zachytil, jak mu komunisté znemožnili návrat do Českého rozhlasu, kde byl dřív programovým ředitelem, jak se převlékaly kabáty, jak přístup k dobrým místům, ke kariéře, korumpoval jeho bývalé kolegy a známé. A jak nemilosrdně se k Miladě Horákové zachovaly její kolegyně z ženského hnutí. Nebyla komunistka, proto byla "zrádkyně" – a proto musela zemřít,“ říká autor knihy.
Po emigraci do Německa a poté do USA pracoval Bohumil Horák pro exilovou zpravodajskou skupinu generála Františka Moravce. Snažil se kontaktovat rodinu v Praze, několik agentů chodců mělo dokonce hned několikrát za úkol převést Janu přes hranici. Proč se tak ale nestalo? Jak žila dcera popravené političky v komunistickém Československu? Jak vypadalo shledání otce a dcery po osmnácti letech odloučení? A jak dnes osmasedmdesátiletá, stále vitální Jana Kánská vzpomíná na svou maminku, tatínka a na pár let, které prožili svobodně a dohromady jako rodina?
Zlo a lež nelze přehlížet
I na tyto otázky kniha Daniela Anýže Jdu s hlavou vztyčenou odpovídá a je tak zároveň silným svědectvím o 20. století s apelem k současnosti. „Přijde mi neuvěřitelné, ale zároveň hrozně nebezpečné, že současní komunisté znovu a stále silněji svůj zločinný, krvavý režim 50. let obhajují. Se vzrůstající drzostí lžou o kruté, zlé podstatě své ideologie, a dokonce už zpochybňují i osobnost Milady Horákové. Doufám, věřím, že kniha české veřejnosti připomene, že zlo nelze přehlížet, že je potřeba na zlo ukázat. Bránit to, za co proti dvěma totalitám bojovali manželé Milada a Bohuslav Horákovi. Demokracii a svobodu,“ uzavírá Anýž.
KAM DÁL: Jako den a noc. Snímek o slavné rivalitě Borga a McEnroa odhaluje dosud neznámé skutečnosti.
