Osud tzv. vlasovců nebyl vůbec jednoduchý. Jejich role se během druhé světové války vyvíjela jako na houpačce. Současné Rusko je má za zrádce a fašisty, což demonstruje dodnes. Nedávné rozhodnutí starosty Řeporyjí Pavla Novotného vytvořit této jednotce památník vyvolalo poprask nemalých rozměrů.
Ruská osvobozenecká armáda však nebyla jednoznačně vyhraněná vojenská organizace. Jejich existence ale jednoznačně pozitivním způsobem promluvila do Pražského povstání. Jak je možné být chvíli hrdinou a vzápětí zrádcem? Takový osud čekal tuto zvláštní vojenskou anomálii…
Podlidi s Hitlerem
Oficiální vznik Ruské osvobozenecké armády, která v součtu jednotek čítala dvě divize s počtem 40 tisíc vojáků, se datuje na rok 1944. Tehdy v Praze zasedl "Komitét pro osvobození národů Ruska" složený z vojáků a civilistů. Jednalo se o oficiální stanovisko osvobodit Rusko od vlády komunistického režimu v čele se Stalinem. V Sovětském svazu se totiž našlo obrovské množství lidí, kteří byli ochotni bojovat proti Stalinovi, a to za každou cenu, klidně i ve formě spojenectví s Adolfem Hitlerem.
Boj proti komunismu je převlékl do fašistického kabátu. Samozřejmě velké množství sovětských vojáků se přidalo pod výhrůžkou smrti. Jednalo se totiž o válečné zajatce. Jedním ze zajatých byl také generál Vlasov, podle kterého získala celá tato „kolaborantská” válečná organizace neoficiální jméno.
Sám Adolf Hitler nebyl velkým příznivcem podobného spojenectví vzhledem k tomu, že Rusy a jiné národy pokládal za podlidi. ROA se však i přesto připojila k wehrmachtu. Hlavní slovo tak měl zmíněný generálporučík Andrej Andrejevič Vlasov, který byl Němci zajat v roce 1942.
Poctiví zrádci
Hned od počátku byl boj Ruské osvobozenecké armády proti Sovětskému svazu - tedy Rudé armádě - specifický. Jednak se vojáci netajili tím, že pokud by nacisté ve válce zvítězili, pokusí se s nimi dohodnout mír. Jejich boj tak byl často jen na dílčí. Druhý muž Ruské osvobozenecké armády byl Sergej Buňačenko, který se záměrně vyhýbal střetům s Rudou armádou.
Často ignoroval německé rozkazy a cílem jednotek nebylo střílet vojáky Rudé armády, ale pouze politruky. Vojáky bylo nutné získat na svoji stranu v boji proti Stalinovi. Údajně se také o vlasovcích prohlašuje, že se jednalo o vojáky, kteří neokrádali civilní obyvatelstvo, nerabovali a neznásilňovali tak jako Rudá armáda.
Vlasovci se však mohli pochlubit slušnou výzbrojí. Jednotky byly vybaveny ručními zbraněmi, jako cennou kořist měly několik sovětských tanků T-34. ROA měla také svoji leteckou jednotku s 16 Messerschmitty, 12 Junkery a 5 Heinkely.
S blížícím se koncem války bylo však jasné, že vlasovci postupně nebojují za Hitlera, ale hlavně sami za sebe.
Pražské povstání
Po neúspěšné bojové akci v prostoru soutoku Odry a Nisy se jednotky stáhly na jih, až postupně pronikly do Čech. Nacisté je plánovali využít na obranu Brna, ale v té době už generál Vlasov navazoval kontakt s českým odbojem, čímž si budovali pozici nezávislé jednotky, která šla jak proti Sovětům, tak proti Němcům. Vlasovci pracovali se scénářem, že po kapitulaci Německa by se mohla spustit válka západu proti Sovětskému svazu, kde by mohli být užiteční.
Když Rudá armáda dobyla Berlín, ROA navázala oficiální kontakt s českým odbojem, který chtěl využít jejich vojenské síly hlavně při plánovaném povstání v Praze. Jejich účast v pražském boji se také uskutečnila a byla bezesporu výrazná. Vedení vlasovců však v tomto ohledu nebylo jednotné. Vlasov byl proti, ale Buňačenko účast v povstání nakonec prosadil.
Do hlavního města tak dorazilo asi 25 tisíc vojáků, a to v noci z 5. na 6. května. Jejich muži a bojová technika včetně tanků T-34 významně povstalcům pomohli v bojích na Pankráci a následně v Malé a Velké Chuchli a také na pražském Smíchově. Vojensky ale nejdůležitější bylo, že Vlasovci zastavili německou skupinu Wallenstein a obsadili ruzyňské letiště.
Účast vlasovců během Pražského povstání končí brzy ráno 8. května. Jednotky se vydaly na ústup už 7. května večer. Hlavním motivem byl nesouhlas České národní rady, a to především komunistů, s dalším působení vlasovců při osvobozování Prahy. Zrádci Stalina tak nemohli svoji hrdinskou akci provést do konce právě kvůli střetu zájmů. Praha totiž patřila do sféry vlivu Sovětského svazu.
Konec Vlasova
ROA se tak snažila dostat do oblastí obsazených Američany. Ne všem vojákům se to podařilo. Jedna skupina neutekla před Rudou armádou a vojáci byli postříleni v Praze-Jinonicích. Vlasov a jeho jednotka přebývali na zámku ve Lnářích, kde přesně procházela demarkační linie.
Obsadili tak okolí a čekali na vyjednávání s Američany. 12. května se generál Vlasov vydal jednat s Američany do Horažďovic, ale jen dva kilometry od zámku byla americká kolona zastavena Sověty. Američané zde za nevyjasněných okolností generála Vlasova vydali. Spekuluje se, že Sověti Američanům hrozili namířenými samopaly.
Vlasov byl o rok poději popraven jako kolaborant a fašista v Sovětském svazu a vojáky ROA čekal podobný osud. Zvláštní jednotka, která podstatnou měrou přispěla v boji na začátku Pražského povstání, tak skončila neslavně na popravišti. Dodnes však evidentně budí velké emoce jak v Rusku, tak na českém území.
KAM DÁL: Ničivé bombardování Hamburku. Cílem bylo vytvořit ohnivé peklo a paralyzovat civilní obyvatelstvo
