Je pravda, že oněch 59 vražd nespáchal Martin Roháč sám, agresivita a krutost, s níž byly vraždy skupinou loupežníků spáchány, ve své době ale děsila každého, kdo se o nich dozvěděl, a ani dnes je neumíme pochopit. Martin Roháč také proto v únoru roku 1571 skončil na popravišti.
Z vojáka padouchem
Martin Roháč byl nejprve vojákem, bojoval ve vojsku Maxmiliána II. Habsburského, ale po konci své vojenské kariéry stál na rozcestí. Jaké budou jeho další životní osudy? Bývalý voják si bohužel nevybral dobře. Jako mnozí jeho dřívější vojenští přátelé se dal na cestu zločinu, která byla jeho dosavadním válečným zkušenostem nejbližší. Jak jinak si vydělávat na živobytí, než oloupením (a zavražděním) jiných? Paradoxem je, že k vraždění jej přivedlo uzavření tak zvaného Drinopolského míru mezi Maxmiliánem na jedné a Turky na druhé straně. Psal se rok 1568 a pro oběti Martina Roháče začínalo poslední období jejich života…
Bez slitování...
Skupina Martina Roháče neměla s přepadenými obchodníky většinou žádné slitování. Okrást a zavraždit - to byl způsob jejich “práce”. Protože se ale po činu zmocnili také šatů svých obětí, které zkrátka neměly jedinou šanci vzepřít se svému neblahému osudu, byli dalšími lidmi často považování právě za kupce, kteří cestují za obchodem. Lidé jim věřili. Již tehdy platilo rčení, že "šaty dělají člověka".
Nevyhnuli se ani kanibalismu
Území, na němž Martin Roháč se svojí bandou, z níž později zbyli jen tři muži - Martin Roháč jako velitel, bývalý voják Mikuláš Míča z Předklášteří a Jan Čech, který se dříve vyučil řezníkem - působili, bylo opravdu velmi rozsáhlé. Od Vídně se postupně přesouvali na Slovensko do oblasti kolem dnešní Bratislavy a přes Moravu kolem Uherského Brodu, Brna a dalších měst se vydali až do dnešních středních Čech. Na své cestě za sebou zanechávali desítky mrtvých těl. Na konci cesty, ve středních Čechách, konkrétně u Mělníka, Chrudimi a Čáslavi, krutost jejich činů nabrala ještě více na intenzitě. Právě zde se jejich oběťmi staly tři těhotné ženy, jejichž ještě nenarozené děti posloužily krutým zabijákům za potravu s cílem ještě upevnit svoje zabijácké schopnosti. Z lupičů a vrahů se stali kanibalové.
Konec - pozdě, ale přece
Všechno ale jednou skončí, a tak došlo i na skupinu kolem Martina Roháče. Pro jejich oběti bohužel pozdě, naštěstí ale včas, aby mohli být zachráněni další lidé, jejichž životy byly přítomností bandy v kraji neustále ohroženy. S výslechem vrahů si tehdejší zástupci spravedlnosti velkou hlavu nedělali. Mučení a kruté zacházejí zlomilo bohužel často i nevinného, v případě Martina Roháče a dalšího z dopadených, Mikuláše Míči, se ale výpovědi, byť byly získány násilím, shodovaly.
Krutá poprava Martina Roháče
Největší sériový vrah naší historie byl v únoru roku 1571 odsouzen k smrti a trest byl vykonán jen o deset dnů později. Již na popraviště přicházel krutý vrah bez článků prstů na rukou, na místě samém z něj bylo trháno maso zaživa, vplétán do kola, byly mu lámány kosti v těle. Smrt tak pro něj byla skutečným vysvobozením. Stalo se tak ve Velké Bíteši, vrahově rodišti.
