Podle vědeckých výzkumů bychom neměli paměť člověka definovat jen jako schopnost udržet co nejvíce informací a následně je umět reprodukovat. Takže zkrátka školní biflování je v tomto ohledu možná trochu mimo. Hlavním úkolem paměti je udržování člověka ve stavu, kdy se dokáže rozhodovat, vyhodnocovat okamžitou situaci a správně na ni reagovat - na základě zkušeností. Proto nám tak často vypadnou z hlavy principy matikových vzorců, protože je většina z nás v životě jen těžko využije.
Co od mozku vlastně chceme?
Paměť nám má sloužit pro třídění již získaných informací a uchovávání těch z nich, které nám mohou ještě někdy posloužit. Ty ostatní je pro mozek vlastně dokonce vhodné zapomenout - a on na tom také poměrně systematicky pracuje cílenou likvidací některých již nevyužívaných neuronových spojení a jejich nahrazování novými buňkami. Rčení, které někteří s nadsázkou rádi používají, že “ta buňka, co to věděla, už dávno odumřela”, tedy vůbec nemusí být nepravdivé.
Proč to mozek dělá?
To je ve vší té složitosti poměrně jednoduché. Představme si, že budeme v počítači uchovávat všechny fotografie ze všech dovolených, rodinných oslav, párty v práci a žádnou z nich, ani tu rozmazanou nebo příliš tmavou (kterých - a to si přiznejme - bývá víc než hodně) nesmažeme. Potom přijde okamžik, kdy bude potřeba najít tu jednu jedinou fotografii a my strávíme hodiny před monitorem, než na ni narazíme. Kdybychom uchovávali jen ty opravdu použitelné a ještě je navíc správně roztřídili, bylo by hledání mnohem snazší. A stejně je to i s těmi informacemi, které se mozek rozhodne uchovat a kterých se pokusí zbavit. Ty, které zůstanou, jsou lépe a snáze vyhodnotitelné a použitelné v aktuální situaci. Navíc nás zbytečně nezatěžují zkušenosti, které již dnes nemají žádnou váhu.
Příliš mnoho informací
Mozek si - zvláště v dnešní na informace tak bohaté době - nemůže zkrátka pamatovat všechno, a tak se často podvědomě snažíme izolovat od vnějšího světa a nová “data” ani nepřijímat. Třeba taková pokladní v supermarketu si skutečně nemůže pamatovat každého zákazníka, její mozek by to zkrátka neunesl. A tak se může stát, že v takovém případě a u často se opakujících situací mozek zkrátka paměť příliš nazatěžuje. Vzbudí se až v momentu, kdy je to pro něj užitečné.
Pozor na hodnocení
Samozřejmě není možné jednoznačně konstatovat, že čím méně si toho pamatujeme, tím jsme inteligentnější. Na druhou stranu bychom ale neměli lidi ve svém okolí a hlavně jejich inteligenci jen podle zapamatovaných informací. I když je dobré znát rok vymření Přemyslovců (mimochodem: je to rok 1306 - tak schválně, jak dlouho si to budete pamatovat?), může se to hodit v některé diskusi, v běžném životě to kromě historiků a učitelů dějepisu asi těžko využijeme. Buďme proto k mozku shovívaví. Třeba se jen snaží víc, než si umíme představit.
