Tento pátek a sobotu se budou konat volby, které rozhodnou o tom, kteří poslanci nás budou zastupovat v Evropském parlamentu. Obecné povědomí o práci poslanců není velké, proto je i zájem o eurovolby minimální. Částečně je to dáno tím, že si europoslanci nedokáží svou práci zpět doma obhájit. O velké většině z nich neslyšíme celé pětileté funkční období a nepamatujeme si ani jejich jména. Ostatně ta si mnozí nepamatují ani u současných ministrů, kteří se sice objevují v médiích častěji, ale zase se mění tak rychle, že není možné všechna jména pobrat.
Ale odhlédněme teď od agendy, které se jednadvacet našich europoslanců bude v Bruselu věnovat, a podívejme se na domácí scénu. Výsledek voleb je stále nejistý. Vyhrát mohou tři strany – ANO, Piráti a ODS. ANO potřebuje potvrdit, že je stále nejsilnější stranou. Pro Andreje Babiše je důležité ukázat: podívejte, vy tvrdíte, že jsme neschopní, ale lidé nám dali hlasy a my opět vyhráli. Argumentem vítězství ve volbách se ohání poměrně často. Piráti a ODS chtějí reprezentovat hlasy nespokojených voličů a bojují mezi sebou o pozici nejsilnější opoziční strany.
Babiš potřebuje dokázat, že je stále populární
Andrej Babiš není v lehké pozici. Od prvních voleb před šesti lety, kdy cílil na pravicové, lépe vzdělané voliče, se posunul doleva. Dnes jsou jeho cílovou skupinou voliči z nižších sociálních vrstev, méně vzdělaní a také důchodci. Dostat tyto voliče k volbám není jednoduché. U voleb do EP, které jeho voliče v podstatě nezajímají, o to složitější. Babiš v každých volbách hledá nějakou taktiku. Jednou je to strach z ukradení lithia za 200 miliard (mimochodem, slyšeli jste o něm po těch volbách?), podruhé zvýšené důchody či jízdné téměř zdarma.
Uvidíme, s čím přijde Andrej Babiš tento týden. Pokaždé se mu někde podaří najít pár miliard, které nabídne veřejnosti. Mimochodem si říkám, že není moc koncepční, a spíše to napovídá o velkém chaosu při vedení státu, když premiér takhle uprostřed roku najde někde miliardy, o kterých nikdo nevěděl.
Opozice chce ukázat posilující pozici
Piráti a ODS ve víkendových volbách mezi sebou bojují o prvenství v roli lídra opozice. Obě strany ale shodně také usilují o oslabení moci vlády a hlavně vládního hnutí ANO. Ani jedna strana nevlastní média jako Andrej Babiš, ani nemůže běhat po chodbách Úřadu vlády a hledat zapomenuté miliardy. Obě strany, i všechny ostatní demokratické strany, proto musí vsadit na kampaň a rozum voliče.
Problémem opozice je, že nedokáže své voliče motivovat, aby k volbám šli a vyvážili sílu hlasů pro vládní ANO. I tentokrát bude pro všechny zásadní, jak se jim podaří přesvědčit občany, že ve volbách do EP o něco jde. Častou marketingovou strategií také bývá snaha odradit voliče soupeře, aby k volbám šli. Tu jsem ze strany opozice zatím nezaregistroval, alespoň ne systematicky.
A možná by pomohla ještě jedna strategie. V dnešním polarizovaném světě často slýchám výtky ve stylu: já bych i tu kterou stranu volil, ale vadí mi tam tenhle kandidát, tak teď radši volit nepůjdu. Strany by možná měly více informovat o tom, že volič má možnost svým preferenčním hlasem vyzdvihnout nějakou svou oblíbenou osobnost na kandidátce. Každá strana si dokáže přečíst vzkaz, kolik který její kandidát dostal preferenčních hlasů. Využijte své dva kroužky a vyberte si podle své obliby, byť s nějakým jiným jménem na kandidátce máte problém.
A přeci jen evropský rozměr
A přeci jen je tu ještě jeden evropský rozměr, který je důležitý pro naši domácí politickou scénu. Vzhledem k Čapímu hnízdu, dotacím a střetu zájmů, které se v Bruselu momentálně řeší, Andrej Babiš potřebuje, aby měl v EP své poslance. Vlivné osoby, a to poslanci jsou, mohou pro Babiše lobbovat či získávat informace.
Hnutí Andreje Babiše je součástí strany evropských liberálů. I ta však už začíná cítit, že spojení s trestně stíhaným premiérem jí nedělá dobré jméno. Pokud bude mít ANO jen pár poslanců, nebude pro evropské spojence zajímavé a jeho schopnost hájit zájmy svého majitele se tak výrazně sníží.
