Dnes je pokládán časopisem Forbes za 6. nejbohatšího Čecha, jehož majetek se pohybuje okolo 31 miliard korun. Což je obnos, který si běžný smrtelník pravděpodobně nedokáže ani představit.
Jako v každém příběhu podnikatele, který zbohatl v 90. letech, ani zde nejde nepoužít čarovné slůvko privatizace. S divokou dobou si odnášíte také zašpiněné ruce.
Byť soud Pavla Tykače nikdy neodsoudil, jeho kariéra se v mnoha momentech pohybuje na hraně zákona. Dnes je díky své aktivitě na trhu s hnědým uhlím jedním z největších nepřátel budoucnosti naší planety. Jaké jsou detaily jeho podnikatelské dráhy?
Muž s počítačem
V 80. letech po absolvování ČVUT pracoval jako technik výpočetního střediska v TOS Čelákovice. Hned po převratu si však založil společnost Vikomt. Ta se ve svém podnikání zaměřovala na počítačové příslušenství, které dovážela do Čech.
V roce 1995 svůj podíl za několik milionů prodal, aby získané peníze použil na ovládnutí Regiobanky v Hradci Králové, kterou následně po dvou letech prodal Investiční a poštovní bance. Tento odchod ho vynesl o několik podnikatelských pater výš.
Dveře k miliardám otevřel ve třetí vlně privatizace. S Motoinvestem pod drzým heslem “Drobní akcionáři, neplačte” převzal kontrolu nad několika bankami a investičními fondy. Jednou z “vyvolených” Pavla Tykače byla také Agrobanka, kterou před krachem zachraňovala až centrální banka. Takové štěstí už neměla Plzeňská banka, která zůstala v likvidaci.
Zmizelá miliarda a pár drobných
Asi nejvíce se v negativním světle Pavel Tykač ukázal v aféře vytunelování CS fondů, kde byl s několika dalšími obviněn za to, že do zahraničí odplulo 1,23 miliardy korun.
Byť svědek v kauze František Bílek za hlavního viníka nelegálního obchodu označil sám sebe a právě Pavla Tykače, bylo stíhání podnikatele pro nedostatek důkazů zastaveno. Celá událost donutila Tykače k radikálnímu rozhodnutí. V roce 1997 prodal Motoinvest a dlouhá léta o něm nebylo vidět ani slyšet. Následně přišel jeho uhelný návrat…
Uhlobaron
V roce 2006 se však vrátil a tentokrát jako spolumajitel druhé největší společnosti na těžbu uhlí. Mostecká uhelná dnes známá jako Czech Coal Investments.
Získal zde poloviční podíl za zhruba deset miliard korun. Mostecko se mu stalo místem zaslíbeným. Jinak by však hovořili ekologové a vlastně i obyvatelé celé oblasti Čech, které jsou brutální těžbou zásadně poškozeny.
Jedním z legendárních kroků, kterými se zapsal do povědomí veřejnosti, byla jeho cenová válka o uhlí se skupinou ČEZ. Tento spor trval dva roky.
Tykač si zde získal pověst tvrdého a neústupného podnikatele. Dohoda o dlouhodobých dodávkách uhlí skupině ČEZ se mu rozhodně vyplácí a bude ještě dlouho vyplácet.
Budoucnost? Uhlí
Svět, který se pomalu nachází za hranicí klimatické krize, stojí před zásadním rozhodnutím. Změnit svět energetiky od základu a otočit svoji pozornost k záchraně planety. Německo postupně ruší svoje uhelné elektrárny.
A co na to Češi? Jeden z hlavních hráčů tohoto průmyslu je právě Pavel Tykač. Ten “oslabení” Německa vítá jako výbornou příležitost a rozhodně se nechystá přistoupit na ekologické scénáře.
Naopak rozšiřuje svoje podnikání po celé Evropě. Konkrétně se jedná o energetickou firmu InterGen, která vlastní a provozuje tři plynové elektrárny v Británii a má podíl ve dvou moderních uhelných elektrárnách v Austrálii. Na domácí půdě ovládá energetickou skupinu Seven Energy, do které spadá elektrárna Chvaletice.
Byť věnuje velké finanční prostředky na podporu mosteckého regionu, jeho nekompromisní podnikání udělalo nezahojitelnou jizvu v krajině a v kontextu budoucnosti také v celé přírodě. Jako jeden z mnoha stále vidí budoucnost právě v uhlí. Tak snad ho budou miliardy hřát u srdce, až se bude definitvně měnit celé klima planety.
