Již v roce 2016 odvysílala Česká televize tři televizní filmy se svéráznou dvojicí protagonistů. Na jedné straně detektiv Vašátko v podání Viktora Preisse, na straně druhé David Matásek coby bohémský, trochu zhýralý a trochu zkrachovalý malíř a především detektiv amatér Horác. Filmy, jež byly inspirovány detektivními příběhy úspěšné české spisovatelky Hany Proškové, na televizních obrazovkách sice nezazářily, ale rozhodně ani nezklamaly. V porovnání s tím, co v posledních letech sledujeme, patřily filmy rozhodně k tomu lepšímu.
Když herci září
Na Případ pro lyžaře, Případ pro malíře a Případ pro rybáře z roku 2016 letos navázala další trojice filmů. Dvojka. A dvojka se také dostala do názvů těchto snímků. V neděli 27. ledna jsme měli možnost zhlédnout Případ dvou sester. Na rozjezd nové trilogie slušný počin, přesto diváka několikrát bilo do očí, že zde je ještě mnoho prostoru pro zlepšení. Film prostupovaly trochu bizarní retrospektivní pasáže, které nakonec možná zaujaly víc než podařený, promyšlený, ne však patřičně výrazný příběh. Jedno však bylo jasné už po dvou sestrách – trilogie se bude moct spolehnout na pozoruhodné herecké výkony.
A netýkalo se to jen těch "osvědčených", jimiž jsou třeba David Matásek a Viktor Preiss v hlavních rolích, od kterých se to tak nějak očekává. Ačkoliv je vhodné podotknout, že jejich práce byla více než nadprůměrná a rozhodně by se neměla přecházet. Ve dvou sestrách zazářili též méně známí či docela neznámí herci a herečky, na něž se tvůrci televizního snímku nebáli ukázat. A vyplatilo se jim to.
Rvačky se nevyplácejí
Situace se opakovala v následujícím týdnu. 3. února diváci usedli k Případu dvou básníků. Skvělé herecké výkony, chytrá zápletka, opět pár scén, které by bylo lépe raději nevidět. Tentokrát jsme se pro ně nevypravovali do minulosti, nýbrž jsme například sledovali úsměvné domácí "násilí" v podání Terezy Krippnerové (ta byla jinak skvělá) a jejího podnapilého manžela. Nicméně i Případ dvou básníků vzbuzoval očekávání, a byť byl nakonec trochu slabší než první film, diváky od televizí v žádném případě neodehnal.
A je to dobře. Jelikož včera jsme měli možnost zhlédnout jednoznačně nejlepší práci režisérky Lucie Bělohradské, která měla všechny tři filmy (i ty z roku 2016) na starosti. Ačkoliv se v prvním díle nevydařily především retrospektivní pasáže, včerejší Případ dvou manželek byl na průhledech do minulosti postaven. Opilý Horác totiž navštívil odpočívajícího Vašátka, aby mu převyprávěl příběh, který už mu dlouhou dobu nedává spát.
Kupodivu byl zvolený rámec prospěšný. Díky němu totiž vynikl příběh, jenž byl – ostatně tak jako vždy – propracovaný, povedený a zkrátka chytlavý. Už jen díky zápletce nebylo třeba sledování filmu litovat. A opět se v Případu dvou manželek objevilo několik scén, u kterých leckteří diváci patrně nechápavě krčili rameny či snad kroutili hlavou. Zarazit mohlo třeba Preissovo nevšední menu – pivo, kyselé okurky a nanuk, které si stárnoucí detektiv dopřával při sledování triumfu jamajského sprintera Usaina Bolta.
Včera jsme se s dvojicí detektivů rozloučili. Těžko říct, zda se k adaptaci děl Hany Proškové ještě někdy někdo uchýlí. Ti, kteří s potěšením sledovali pátrání Vašátka s Horácem, však mohou sáhnout po některé z knih této autorky. Z jejich televizních adaptací je totiž patrné, že vystavět detektivní zápletku Prošková uměla.
