S odstupem času lze těžko posoudit, jak by se odvíjel život korunního prince Rudolfa, kdyby se narodil jako obyčejný člověk, nikoliv jako urozený následník trůnu. Možná by se věnoval svému oblíbenému psaní novinových článků a žil poklidným životem novináře. Jedno je jisté, jeho výchova ve znamení tvrdé vojenské drezúry neměla na prince žádný pozitivní vliv.
Jako dítě byl slabým a citlivým hochem a spíše než o vojenství se zajímal o přírodní vědy - jeho celoživotním koníčkem byla ornitologie. Se svým otcem císařem Františkem Josefem I. si příliš nerozuměl a matka byla pro něho spíše krásná a tajemná žena. Rudolfova citlivost, svobodomyslnost a hloubavost byla patrná i v pubertě a zůstal takovým vlastně po celý svůj nedlouhý život.
Manželství s princeznou Štěpánkou
Ve věku 23 let se princ Rudolf oženil s belgickou princeznou Štěpánkou, které v době svatby bylo 17 let. Jednalo se o domluvené manželství, žádné velké city v něm nikdy nebyly. Přesto se alespoň první roky manželství pár snažil budit zdání, že žijí spokojeně.
Narodila se jim dcera Alžběta Marie, jíž se říkalo Erzsi. Pod povrchem manželství to však bublalo - upjaté a konzervativní Štěpánce se nelíbily Rudolfovy četné zálety. Během nich se Rudolf pravděpodobně nakazil pohlavní chorobou - kapavkou, jíž přenesl také na svoji manželku. Ta už další děti kvůli tomu nemohla mít. Absence mužského následníka a chlad, s nímž byla Štěpánka na císařském dvoře přijímána, měl také zničující vliv na jejich vztah.
Neradostná vojenská kariéra
Vojenská kariéra korunního prince Rudolfa byla poznamenána neustálými konflikty se strýcem Albrechtem a také tím, že jeho císařský otec ho brzdil v každém jeho samostatném úsudku. Výsledkem byla jen Rudolfova rezignace a nedisciplinovanost.
Jezdil pouze křížem krážem po zemích Rakouska, opravdovou moc jako generání inspektor pěšího vojska ve skutečnosti neměl. Tížilo ho také, že za svůj vojenský postup může více to, že je korunní princ, než jeho schopnosti.
Nákaza pohlavní nemocí
Ve 28 letech následník trůnu Rudolf onemocněl - oficiálně se hovořilo o revmatismu a bronchitidě, pravda však byla poněkud horší. Projevila se u něho nákaza kapavkou, jež ho vysilovala - hubl, byl bledý a rychle stárnul. Bolesti léčil morfiem, což v kombinaci s alkoholem a aférami se ženami bylo přímo vražedné. Princ Rudolf upadl do depresí a melancholie, z nichž neviděl úniku.
Na jeho duševním stavu se kromě nemoci podepsalo také nešťastné manželství a nepochopení, které zažíval ze všech stran. Chvilkové štěstí Rudolf nacházel pouze v náruči své milenky Mizzi Casparové. Když ji však žádal o to, že společně zemřou, Mizzi se mu obvykle jen vysmála.
Setkání s Mary Vetserovou
Zcela zásadní bylo Rudolfovo setkání s baronesou Mary Vetserovou na dostizích ve Freudenau v dubnu 1888. Mary bývala ve svých 17 letech hvězdou večírků a plesů - něžná a černovlasá kráska očarovala nejednoho muže. Není divu, že její kráse propadl i korunní princ. Milenci se setkávali tajně, ostatně jinak tomu být ani nemohlo.
Rudolf byl ženatý a Mary nebyla tak urozená, aby si mohla myslet na prince. Od začátku jejich vztahu byla tomuto nerovnému mileneckému páru společná melancholická touha po smrti. V ní Rudolf hledal východisko ze své beznadějné situace, Mary na smrt myslela nejspíše i proto, že neviděla možnost trvalého spojení se svým milým.
Osudný Mayerling
Na lovecký zámek Mayerling zavítal korunní princ Rudolf společně se svojí milenkou Mary Vetserovou 29. ledna 1889 s pečlivě plánovanou myšlenkou na společnou smrt. Mary již svoji závěť měla sepsanou, Rudolf napsal dopisy na rozloučenou. Nad ránem 30. ledna 1889, tedy před 130 lety, se v zámku ozvaly dvě střelné rány - jedna zabila Mary, druhá prince Rudolfa, přičemž obě rány vystřelil Rudolf sám.
Okolo posledních hodin života korunního prince se vyskytla řada nejasností i fantastických svědectví. Důkazy i dokumenty císařský dvůr spálil. Aby mohl mít Rudolf církevní pohřeb, který není sebevrahům umožněn, byl prohlášen za duševně chorého. Jeho poslední přání být pochovaný společně s Mary Vetserovou, nebylo dvorem vyslyšeno. Zámek Mayerling ještě v roce Rudolfovy smrti nechal jeho otec přestavit a na místě Rudolfovy ložnice byl postaven kostel.
