Nenechte se otrávit: Nebezpečné jedy, s nimiž se můžete běžně setkat v naší přírodě

Oměj šalamounek je jedna z našich nejjedovatějších rostlin
Zobrazit fotogalerii (4)
 

Oproti takové Austrálii máme veliké štěstí, že příroda v Česku je prostá různých nebezpečných tvorů, jež by na nás číhali na každém kroku. U protinožců si musejí dávat pozor zvláště na hady, kteří dovedou zabít. Jsme však u nás opravdu v bezpečí? Své o tom by věděli ti, kteří se zabývají sběrem léčivých rostlin - některé jsou totiž přes svoje léčebné účinky i jedovaté. Život ohrožující však mohou být i některé houby.

Mezi jedem a lékem je tenká hranice

I v našich zahradách a na lukách či v lesích najdete rostliny či keře, jež se v lidovém travičství používaly ke sprovodění nepohodlných osob z tohoto světa. Babky kořenářky už svoji profesi dávno pověsily na hřebík a sběru rostlin, které léčí, se věnují farmaceutické firmy. Léčivé byliny na jednu stranu dovedou pomoct v nemoci, na stranu druhou umějí i zabít. Mezi tím je jen tenká hranice, kdy je třeba znát přesný poměr drogy získané z rostliny, aby pomáhala a neublížila.

Pojďme se podívat na rostliny, jimž by se měly vyhýbat hlavně malé děti. Jak víme, ty nejmenší rády všechno ochutnávají. Někdy stačí okamžik k tomu, aby bylo dítě v ohrožení.

Štědřenec odvislý

V čase jara dovede přilákat včely, kterým nabídne záplavu krásně žlutých květů k opylování. Štědřenec odvislý, jemuž se stejně jako zlatici říká zlatý déšť, je však jedovatý. Již pět jeho květů, pokud je pozře malé dítě, dovede způsobit otravu. Ta se projevuje nevolností, bledostí a zvracením.

Konvalinka vonná

Kdo by to byl do nich řekl. Tak něžné bílé kvítky konvalinky vonné, a jak dovedou ublížit. Pozor byste si měli dávat hlavně na vodu, v níž je kytice z konvalinek doma ve váze přechovávána - ta je totiž jedovatá stejně jako jejich zralé červené bobule.

Oměj šalamounek

Je jednou z nejvíce jedovatých rostlin, jež se u nás vyskytují. Otrava z oměje šalamounku je prudká. Její první příznaky se projevují jako mravenčení v obličeji, škrábání v krku, horkostí, záškuby kosterního svalstva či slabostí.

Následně se dostaví křeče v břiše, pokles teploty, nepravidelný tep a bohužel může nastat i zástava dechu a smrt. I těžce postiženého lze ještě zachránit, pokud se podaří udržet krevní oběh srdce a dech. Extrakt z oměje šalamounku se ve středověku používal jako šípový jed.

Bolehlav plamatý
Na první pohled si ho můžete splést s anýzem. Záměna vás však bude dost bolet, protože bolehlav je jedovatý. Ostatně ve staré antice se používal k popravám a je pravděpodobné, že byl podán i athénskému filozofovi Sokratovi. Při otravě bolehlavem nastává obrna svalstva až zástava dechu.

Tis červený
Jako dekorativní keř je v zahradách nebo parcích pěstován tis červený. Jedovaté je jeho semeno, které způsobuje zvracení, průjmy, závratě, slinění, nepravidelný tep a vede až k zástavě dechu. Smrt může nastat do desítek minut po požití. A přitom by stačilo tak málo - při pozření červené sladké bobulky tisu semeno vyplivnout.

Muchomůrka zelená

I v říši hub najdete představitele, s nimiž není radno si zahrávat. Vždyť i u nás roste jedna z nejvíce jedovatých hub Evropy a Severní Ameriky - muchomůrka zelená. Podle těch, kteří ji ochutnali a přežili, z ní připravená houbová smaženice chutná docela dobře. A to je právě zrádné, protože na to, že jste vlastně otráveni, přijdete dost pozdě.

Otrava muchomůrkou zelenou se projeví až v okamžiku, kdy je už jed vstřebán v organismu a jsou zasažena játra, což může být i se zpožděním dvou i více dnů. Šance na přežití závisí hlavně na množství požitého jedu - již 50 g hub totiž může být smrtelná dávka.