Donald Trump seděl v Oválné pracovně a velmi se nudil. Nic ho nebavilo, nic mu nechutnalo, nic neříkal, jenom seděl. Nakonec zapnul znuděně počítač a četl si, co se děje ve světě. Pročítal všemožné internetové noviny, až mu zrak spočinul na jednom jménu. "Miloš Zeman?" pomyslel si Donald Trump. "Miloš Zeman, Miloš Zeman," opakovala si opora americké demokracie. "Miloš Zeman!" zvolal Trump nakonec, protože si konečně vzpomněl.
"To je přece ten, který se se mnou chtěl tolikrát setkat, byl tak milý, tak sympatický, sice trochu úslužný, ale… nelíbil se mi ten jeho obrýlený poskok," pomyslel si Donald a prohrábl si bujnou kštici. "Ale jinak… a lidi ho měli rádi," uvažoval Trump dál, "lidi ho zbožňovali, vždyť už ho zvolili…" Trump se zamyslel. Podíval se na strhanou, starou tvář českého prezidenta. "No minimálně patnáctkrát po sobě ho museli zvolit. To je dobré, dobrý prezident. Podívám se, jak tu svou zemi řídí."
Gumový člun v Americe
Trump dál brouzdal internetem. Říkal si, že je-li Zeman tak úspěšný, měl by se od něj něco přiučit. Našel fotky, na nichž se Zeman rozvaluje v gumovém člunu. "Takový člun," pomyslel si, "takový člun v Americe bohužel nemáme. A tyhle lyže," Trump najel na fotku, na které Zeman obdivuje krajinu, stoje na běžkách, "takové lyže jsem nikdy v životě neviděl." Nakonec Trump vyhledal Zemanovy veřejné projevy. Náhodně vybral dva a nechal si je přeložit.
"F*ck?" přečetl Trump na obrazovce s podivením, "a tady taky. A tady. A tady. F*ck, f*ck, f*ck." Trump se opřel a uznale pokýval hlavou. Český prezident je skutečně dobrý prezident. Tohle, Trump ťuknul prstem do obrazovky, tohle si nikdo nikdy nikde nedovolil. Americký prezident se znovu zahleděl na toho českého. Zeman neměl sice tolik vlasů jako Trump – a neměl je ani tak pěkně citronově žluté –, ale přesto… ten výraz… plný odhodlání. Je to dobrý prezident. Státník. Muž činu.
Trump zavolal svého asistenta. "Hello, b*tch!" vyhrkl na něj.
Asistent se sice zatvářil nevěřícně, ale z šoku se ihned oklepal. "Sepsal jsem vám projev pro váš zítřejší… projev."
"Ten projev," zašermoval Trump rukama," "si strč někam. Budu mluvit spatra. A pěkně od podlahy."
A co na to královna?
"Odteď budu už vždycky mluvit spatra a od podlahy," řekl Trump potichu, když asistent odešel, a láskyplně pohlédl na vyčerpaného českého prezidenta.
Druhý den obletěla celý svět šokující zpráva – americký prezident sprostě nadával… nadával soudcům, které jmenoval, nadával soudcům, které odmítl jmenovat, nadával bývalé protikandidátce, nadával Kim Čong-ilovi; a nadával i Kim Čong-unovi, když si uvědomi, že "il", jak státníkovi familiérně přezdíval, už nežije. Nadával válečným veteránům, kojícím matkám, nadával Mexičanům a Kaliforňanům, nadával všem, na které padl jeho zrak.
Svůj projev ukončil americký prezident dlouhou litanií, v níž vyjmenoval všechny vulgarismy, na které si vzpomněl, a litoval, že nemluví česky, protože český prezident má mnohem bohatší "munici".
Celý svět se začal těšit, až se americký prezident za tři týdny setká s britskou královnou.
