Po několika nálezech dílčích částí dřevěného středověkého a novověkého vodovodního potrubí na Václavském náměstí se v těchto dnech podařilo odkrýt unikátně zachovanou souvislou linii takového potrubí. Historický vodovodní řad z poloviny 18. století byl zatím odhalen v délce více než dvaceti metrů. Dosud bylo toto potrubí v takové výjimečné podobě k vidění v Praze před půl stoletím při výstavbě podchodu ve středu náměstí v roce 1967.
Jak to fungovalo?
Historický vodovod prochází v podélném směru středem Václavského náměstí, a to v hloubce asi jednoho metru. Potrubí sestává z jednotlivých borových kmenů pokácených v polovině 18. století. Borové dřevo bohaté na pryskyřici lépe odolává zahnívání a tlení v zemi. Kmeny stromů byly zpravidla zbaveny kůry a podélně provrtány nebozezem. Takto vzniklé dřevěné roury o délce tři až čtyři metry a s průtočným otvorem o průměru asi pět centimetrů byly posléze vzájemně spojeny do vodovodního řadu železnými objímkami – zděřemi.
V jednom borovém kmenu, pravděpodobně záměrně označeném zářezy, byl v horní poloze vyvrtán otvor, který byl zakolíkován, aby neunikala voda. V takovém místě mohl být později instalován tzv. stojan a čep – svisle připojená další dřevěná roura s kohoutem na odběr vody.
Voda šla dřevěným potrubím
Na Novém Městě pražském existoval po jeho založení první veřejný vodovod. Na Václavské náměstí (někdejší Koňský trh) proudila voda dřevěným potrubím z osady Rybník a také z pramenišť v novoměstském hradebním příkopu. Od konce 15. století se v Praze ustanovil systém zásobování vodou.
Pro Nové Město byla čerpána vltavská voda do vodárenských věží Šítkovské a Novomlýnské. Novomlýnská věž, zásobující vodou tzv. dolní Nové Město, je v současné době ve správě Muzea hl. m. Prahy, které zde připravilo stávající multimediální expozici věnovanou historii pražských požárů.