Okraj pražských Vršovic byl v té době jen velká nezastavěná louka. Jediné zabydlené čtvrti v blízkém okolí byly chudinské kolonie na a pod Bohdalcem, ale o městské zástavbě, tak jak to známe dnes, nebyla řeč. Změnit to měl velmi nákladný projekt zábavního parku, který svojí velikostí udivuje dnes možná více než tehdy.
Jako Prátr
V roce 1922 se na zelené louce mezi Vršovickou a železniční tratí v blízkém okolí bohdaleckého rybníčku postavil velký Lunapark Eden. Ten návštěvníky lákal na nespočet atrakcí. Kolotoče, tobogány a unikátně dlouhou horskou dráhu doplňovala tzv. Laguna z dnes již neexistujícího rybníku, kde se hrálo divadlo, nebo si mladý zamilovaný pár mohl pronajmout lodičku. V dobách největšího zájmu není nadsazené tehdejší Eden přirovnávat k vídeňskému Prátru. Ve velkorysé vstupní bráně si mohl návštěvník pořídit celodenní vstupenku za 1,20 K.
Unikátní horská dráha
Dnes už uzavřená horská dráha na Výstavišti je nostalgickou připomínkou dob minulých. Pokud se jedná o tu z Edenu, ta spíše než nostalgií zaujme svojí velikostí. Byla totiž až dvanáctkrát tak dlouhá než ta na Výstavišti. S délkou 5 km se jednalo o největší tahák celého areálu. Eden však nenabízel jen to. Dnešní poutě by se měly červenat, protože úroveň architektury a rozsah různorodých atrakcí by nezapadl ani v dnešní přesycené době. Ať už jde o Zepellinův kolotoč, kde lidé létali v kajutách podobající se vzducholodi, velkou budovu Kolosea, které lákalo na pravidelný program, strašidelný zámek nebo terasovitou kavárnu, Eden občanům nabízel opravdu mnoho. Velmi unikátní pak byla návštěva černochů z Habeše, kteří si v parku postavili napodobeninu domorodé vesnice, aby lidem v pravidelném programu ukazovali jejich způsob života.
Nepopulární čtvrť
Návštěvnost Lunaparku Eden však postupenm času klesala až k úplnému konci. Během protektorátu se program parku spíše než v zábavu měnil ve smutek. Dodržování zákazu tance a zábavy kvůli německým porážkám ale nebyl hlavní důvod klesajícího zájmu o místní atrakce. Ten začal o mnoho let dřív. Nouzové kolonie byly hned za rohem a za jejich rozvojem stálo mnoho kriminálníků a úplné chudiny. Pražané se tak této čtvrti raději vyhýbali a to poznamenalo i provoz celého areálu. V roce 1935 byla zbourána velká část atrakcí a rozhodnutí hygienika z roku 1946 definitivně podepsalo ortel nad tímto unikátním zábavním parkem. Dnes Lunapark Eden nepřipomíná nic jiného než několik fotografií…
