Tábor Lety původně sloužil pro trestance, ale záhy se v protektorátní politice našlo pouze jedno využití. V roce 1942 nacisti rozhodli, že zkoncentrují všechny Romy v Československu. Plán byl úplně stejný jako s Židy - učinit konečné řešení.
Hlava na hlavě
Vznik se datuje na rok 1940, ale plán postavit pracovně kárný tábor byl schválen ještě před okupací. Původně byl tábor v Letech určený pouze pro trestance. Zatím nehrálo roli, jestli byl zločinec Rom. Vězni většinou pracovali na dopravních stavbách.
V červnu roku 1942 rozkázal protektorátní ministr vnitra Richard Bienert sepsat seznamy romských občanů, kteří byli následně postupně odvezeni do dvou tzv. Cikánských táborů. Jeden v Letech u Písku a druhý v Hodoníně u Kunštátu.
Tábor Lety měl kapacitu pouhých 300 lidí, ale reálný počet internovaných byl až 1 100 Romů. V malých ubikacích pro čtyři osoby jich v některých případech žilo i patnáct. V táboře žili zvlášt muži, ženy i děti. Zajímavé je, že celá akce byla organizována českými četníky. Ti měli za úkol všechny Romy sepsat na seznam, zatknout a dopravit do tábora. Oba tzv. Cikánské tábory měli plně na starosti jako ostraha. Některé paměti hovoří o nepříjemných zkušenostech, kdy čeští četníci svoje vězně šikanovali a týrali. Stejně tak se ale našli hrdinové, kteří podobné věci nerespektovali a snažili se pomoci. Faktem ale zůstává, že žádný protektorátní dozorce nebyl nikdy po válce potrestán. Někteří přeživší z táborů v Letech a Osvětimi tvrdí, že byli čeští dozorci dokonce krutější než Němci...
Tyfus nebo deportace?
Plánovaný zlom přišel v prosinci roku 1942, kdy Heinrich Himmler rozkázal deportaci všech Romů z Evropy do vyhlazovacích táborů, včetně těch z tábora Lety a "Hodonínku" (druhý tzv. Cikánský tábor na Moravě). Hned 3. prosince se tak na cestu do Auschwitz-Birkenau deportovalo prvních 94 Romů.
Situace se změnila na základě šílených hygienických podmínek v táboře. Mnohonásobně překročená kapacita internovaných Romů způsobila rychlé šíření epidemie tyfu. Paradoxně se tím zastavil veškerý transport do vyhlazovacích táborů. Lety tak byly pod přísnou karanténou. Během epidemie tyfu v táboře zemřelo kolem 300 lidí včetně velkého počtu malých dětí (kolem stovky). Peklo vystřídal ještě větší horor. Přeživší této hrůzy byli po epidemii ihned transportováni do Auchwitz-Birkenau na smrt. Koncentračním táborem Lety prošlo celkem 1 309 lidí, převážně Romů. V Letech celkově zemřelo 326 lidí a dalších 540 bylo vyhlazeno v plynových komorách.
Pseudokoncentrák? Nebezpečné výroky!
Poslední transport Romů do Osvětimi proběhl 7. května 1943. Několik posledních vězňů tábor i s vysokými ploty srovnalo se zemí. Pieta místa byla v následujících časech pod palbou necitlivých zásahů.
Komunisté v těsné blízkosti nechali vybudovat obrovský vepřín. Ten se v roce 2017 podařilo státu odkoupit a dnes je prázdný, aby se v budoucnu proměnil v památník romského holocaustu. Vrcholem neúcty k mrtvým byly nedávné výroky našich vrcholných politiků. Nynější premiér v demisi Andrej Babiš prohlásil, že tábor v Letech nebyl koncentrák, ale pracovní tábor. Tomio Okamura si nebál zahrát na historika, aby citoval absolutně nesmyslný popis "děravého, dřevěného, laťkového plotu", který byl kolem tábora vystavěn. Smutnou korunu si na hlavu posadil další člen SPD Miroslav Rozner. Ten prohlásil, že by nikdy nevyhodil půl miliardy z okna za likvidaci fungující firmy kvůli neexistujícímu pseudokoncetráku...
Výroky, které zavání popíráním holocaustu a zlehčování hrůz druhé světové války, jsou pro naši společnost velmi nebezpečné. Co by asi naši "politici" řekli do očím všem, kteří v koncentračním táboře Lety zemřeli?
