Kořeny fotbalových "gangů" najdeme v kolébce fotbalu. Angličané jsou zvyklí fotbal vnímat na stejné úrovni, jako je nedělní návštěva kostela. S podobnou vírou a oddaností prožívají úspěch i pád svého domovského klubu. Láska k fotbalu má však i svoji odvrácenou tvář. Hooligans, kteří se původně formovali z tvrdé pracující třídy, se postupem času proměnili v šílence, co fotbal využívají jako válečnou půdu pro svoje bojovné geny.
Bruselský masakr
Pravděpodobně nejtragičtější příklad, kdy se fandění proměnilo v šílenství, byl tzv. Bruselský masakr z roku 1985. To, co se odehrálo před finálem Poháru mistrů mezi Liverpoolem a Juventusem Turín, je v historii nesmazatelně zapsáno černým písmem. 39 mrtvých a více než 400 zraněných má na vině agrese ozbrojených fanoušků FC Liverpool a technický stav tribuny stadionu Heysel, která se pod náporem utíkajících italských fanoušků rozpadla na kusy. „Díky této noci se stydím, že jsem Brit,“ nechala se slyšet fotbalová legenda Bobby Charlton. Masakr, který celou dobu běžel v živém televizním přenosu, změnil od základu bezpečnostní podmínky na fotbalových stadionech.
Fotbalová bitka, co přerostla v opravdovou válku
Horkokrevný Balkán zažil fotbalové utkání, které se zvrtlo v drsný střet až na hrací ploše. V tehdejší Jugoslávii byl ve vzduchu dlouhodobý konflikt mezi Chorvaty a Srby. Stačilo tehdy velmi málo, aby se rivalita proměnila v šílenství. V roce 1990 při fotbalovém utkání Dinamo Záhřeb–Crvena zvezda Bělehrad skončila bitka fanoušků až na fotbalovém trávníku. V kontextu té doby vůbec nešlo o fotbal, ale o válku dvou národů, která se vyvinula v opravdový válečný konflikt. Bitvu dvou národů rozehnali těžkooděnci pomocí pendreků a slzného plynu.
Ubodaný fanoušek
Bitva o Atény. To je derby mezi Olympiakosem Pireus a Panathinaikosem Atény. Nevraživost, která v mnoha příkladech končí v krvi. Střety v ulicích a policejní helikoptéry jsou zcela běžným koloritem řeckého derby. Tradice tohoto nekompromisního střetu je založená na tom, že Atény jsou hlavní město a Pireus jsou jen dělníci z přístavu. Konflikt je tak hluboce zakořeněný, že jeden ubodaný fanoušek Panatinaikosu pouze přihlížel volejbalovému utkání žen.
Smrt pod vlajkou klubu
Pokud v Anglii berou fotbal jako návštěvu kostela, tak v Jižní Americe se jedná rovnou o to nejsilnější náboženství. Láska k vlastnímu klubu je fanatická, což dokazuje i ten nejvyhrocenější střet dvou tradičních klubů. Zápasy Boca Juniors–River Plate už v historii proběhly hodně bláznivě, ale to, co se stalo v roce 1968, nemá obdoby. Neuvěřitelných 71 mrtvých fanoušků River Plate je v počtu obětí tou největší tragédií. Dodnes není zcela jasné, co se stalo. Jedna z verzí hovoří, že fanoušci Boca Junior házeli zapálené vlajky, a tím vznikl chaos, který měl za vinu ušlapání davem.
Dělnický souboj
Jeden z nejtradičnějších střetů, které vlastně definovali hooligans, je derby West Ham United a Milwall. Nenávist má kořeny v londýnských docích 20. let. Jedna skupina dělníků stávkovala a druhá naopak chodila stále do práce. Dělníci z West Hamu nikdy neodpustili stávkokazům z Milwallu jejich sabotáž, a tak se celý konflikt vleče až do současnosti. V roce 1976 byl jeden fanoušek v pouliční bitce pobodán k smrti a další vhozen pod vlak. Dodnes, když se střetnou tyto dva kluby, jde v první řadě o historický odkaz, který v některých mometech přerůstá v absolutní šílenství. Jediné štěstí je, že dnes kluby nehrají stejnou ligovou soutěž.
