Herkules 3D
V nultých letech jste možná narazili na jméno Richard Sandrak. Malý kluk, z něhož ambiciózní rodiče udělali nejmladšího kulturistu, byl tou dobou hitem. Dnes pětadvacetiletý Ukrajinec, jenž byl nazýván Malým Herkulem, se kromě videí, na nichž udivuje vypracovaným tělem, proslavil rolí ve filmu Malý Herkules (v originále Little Hercules in 3-D). A ten je v lecčems nezapomenutelný.
Už jen proto, že má na webu čsfd.cz vůbec nejnižší hodnocení ze všech filmů – s 6 procenty za sebou nechává takové "skvosty", jakými jsou Playgirls II, Titanic II nebo Plump Fiction. Scén, jež ve snímku Herkules 3D zarazí, je nespočet. K těm nejvýraznějším však dozajista patří ta, v níž Malý Herkules Richard Sandrak hovoří se svým otcem, slovutným Diem, jehož neztvárnil nikdo jiný než legenda wrestlingu Hulk Hogan. Nezaujme přitom plytkost dialogů či špatná kamera, nýbrž to, že hlava Hulka Hogana se během hovoru vznáší v záchodové míse.
Žraločí tornádo
Ani k tomuto snímku nebyli uživatelé největšího českého filmového serveru zrovna milosrdní. Ale ruku na srdce – šlo to jinak? Jakkoliv se název tohoto hororového filmu s příměsí sci-fi jeví nesmyslně, v podstatě o snímku plně vypovídá. Žraločí tornádo je totiž skutečně o… žraločím tornádu.
Příběh je jednoduchý: tornádo vycucne z oceánu žraloky, které následně rozhází po městě. Žraloci začnou město terorizovat, desítky a stovky zoufalých Američanů nechtějí zemřít… Horor je na světě. Podobně bizarní jako snímek je i vývoj jeho názvů. Jelikož – to jsme dosud nezmínili – Žraločí tornádo není jedno. Snímek byl asi veleúspěšný, takže nestačil jeden díl. Natočilo se jich rovnou šest. První se do češtiny přeložil jako Žralokonádo, druhý si ponechal anglický název Sharknado, aby se v třetím přešlo k nejsrozumitelnější variantě: Žraločí tornádo. Pokud se diváci po zhlédnutí Čelistí báli plavat v moři, po zhlédnutí Žralokonáda se budou bát chodit po městě.
The Room
Tomuto "nejlepšímu nejhoršímu" počinu dějin kinematografie jsme – po zásluze – věnovali celý článek (čtěte zde). Těžko z tohoto snímku vybrat jednu dvě nejbizarnější scény. Bizarní je totiž skoro každá. Takříkajíc výživné jsou například scény sexuální, jelikož hlavní protagonista se na své partnerce pohybuje trochu nepřirozeně – kopulační pohyby cílí kamsi do oblasti žeber. Ale i scéna, v níž si jdou dva přátelé ve středních letech zaběhat, stojí za to. Nejenže si s sebou nesou míč na americký fotbal a namísto běhu se zastaví a z dvou tří metrů si přihrávají. Také se během těch třiceti vteřin, na něž se běh roztáhne, každý minimálně desetkrát zeptá toho druhého, jak se má, jaký měl den, jak se má, jaký měl den, jak se má, jaký měl den…
Zrůdy
Film vznikl v roce 1932, tedy na počátku zvukového filmu. A jeden z prvních zvukových filmů se musel krátce po vzniku na dlouhou dobu "odmlčet". Důvod byl jednoduchý. Popuzoval dobové publikum. Až zhruba v šedesátých letech vstal snímek Zrůdy z mrtvých – a rovnou se stal kultem. U nás se promítá v rámci Festivalu otrlého diváka. Režisér Tod Browning použil při natáčení příběhu z cirkusového prostředí skutečně postižené lidi, kteří měli představovat ony titulem předestřené lidské zrůdy. Nutno podotknout, že se jej po něm nastoupivší tvůrci zdráhali napodobit. I proto jsou Zrůdy dodnes legendou světové kinematografie.
