Karel Havlíček Borovský
A začít musíme u satirika patrně nejznámějšího. Karel Havlíček Borovský je mnohými označován za zakladatele české politické satiry. Mimo jiné se zasloužil o značnou reformaci žurnalistického stylu. Jeho epigramy jsou mnohdy známé až notoricky. Báseň "Nechoď, Vašku, s pány na led…" se většina z nás učila už ve školních lavicích na prvním stupni.
Sám Havlíček definoval epigramy jako „malinké nádoby, do kterých vztek svůj nalévám, aby mi srdce nežral“. Vedle epigramů napsal Havlíček neméně povedené Tyrolské elegie, skladbu Král Lávra a nedokončený a umělecky patrně nejvýznamnější Křest svatého Vladimíra.
Jaroslav Hašek
Jaroslav Hašek patří díky Osudům dobrého vojáka Švejka za světové války vedle Milana Kundery a Karla Čapka zřejmě k světově nejproslulejším českým spisovatelům. Je dobře známo, že svůj opus magnum začal Hašek psát až v pokročilém stadiu života. Již předtím však Hašek proslul v literárních kruzích opravdu rozsáhlým dílem, které se literární historici dodnes pokoušejí zkompletovat.
Tato snaha je téměř nemožná, jelikož šifer, jichž Hašek užíval, je tolik, že se v nich nelze dobře orientovat. Hašek užíval při psaní svých často humoristických a satirických próz všech námětů, jaké měl po ruce, a politice se rozhodně nevyhýbal. Dobře známá je i Strana mírného pokroku v mezích zákona, kterou Hašek založil v hospodě U Zlatého litru se záměrem parodovat dobové politické dění.
Jiří Hausmann
Ve srovnání s Haškem či Havlíčkem je Hausmann téměř neznámý. V mnohém to zapříčiňuje jeho předčasná smrt. Hausmann zemřel ve věku pouhých čtyřiadvaceti let. Stejně jako Jiří Wolker, jehož smrt zastihla ve stejném věku, si napsal vlastní epitaf: „Básník Hausmann, mlád jak kotě, umřel tady na souchotě“. Ačkoli dnes prakticky neznámý, ve své době byl Hausmann považován za jeden z největších literárních talentů.
Svou první sbírku, v níž se vedle parodií a parodicko-alegorických skladeb objevily i epigramy, publikoval Hausmann v pouhých dvaceti letech. O tři roky později následoval román Velkovýroba ctnosti, pastiš na Továrnu na absolutno Karla Čapka, poté sbírka Divoké povídky a svou útlou bibliografii uzavřel dalšími politicko-satirickými verši vydanými pod názvem Občanská válka. Přestože ve svém epitafu sám sebe charakterizoval jako básníka, především jeho krátké prózy odolaly zubu času a dozajista pobaví i dnešního čtenáře.
Michal Viewegh
Byla-li na začátku článku zmínka o tom, že se v současném literárním provozu politická satira příliš nepěstuje, výjimku tvoří jeden z nejúspěšnějších současných spisovatelů Michal Viewegh. Je však příznačné, že mezi nyní již třemi desítkami Viewghových knih jsou to právě politické satiry, které se jako jedny z mála nedočkaly dalších vydání. Jak Mráz přichází z hradu, tak Konec mafie v Čechách či Báječná léta s Klausem jsou přitom něčím, co v současné literární produkci vyčnívá.
Jakub Horák
Politická satira Kočky jsou vrženy vyšla – stejně jako titul Stanislava Bilera Nejlepší kandidát – v roce 2017. Jakub Horák je postavou ve veřejném prostoru dobře známou. Jeho druhý prozaický titul se sice nedočkal příznivého přijetí ze strany kritiky, ale blízkost vydání Koček s Nejlepším kandidátem by snad mohla vypovídat, že čeští spisovatelé znovu objevují literární pole, které bylo svého času jedním z nejbohatších v naší kulturní tradici.
