Jan Hus byl teolog, kazatel a středověký církevní reformátor. Všechny tyto jeho životní role ve spojitosti s jeho touhou po životě v pravdě byly příčinou jeho smrti. Ale pěkně popořadě!
Kde se vzaly jeho myšlenky?
Hus se narodil v Husinci okolo roku 1369. Měl to štěstí studovat na pražské univerzitě, kde získal titul bakaláře a o tři roky později mu byl propůjčen titul mistr svobodných umění. Nepředstavujme si však Jana Husa jako intelektuála zavřeného doma s biblí, naopak! Rád se účastnil společenských sešlostí. Nikdy nebyl odtržený od reality a to mělo velký vliv.
Po svém vysvěcení na kněze kázal v Betlémské kapli, což byl vlastně začátek jeho konce. Hus velmi intenzivně vnímal rozpor mezi tím, co se káže, a tím, "co se žije". Tedy především si všímal toho, jak se chová církev. V roce 1401 byl zvolen děkanem filozofické fakulty a později rektorem univerzity, tam prosazoval větší podíl Čechů na vedení.
Mezi jeho nejodvážnější výroky patřilo například to, že pokud církevní hodnostáři žijí v rozporu se svými kázáními, ztrácí svou autoritu. Neuznával papeže a byl silným kritikem odpustků. V jednom z jeho kázání dokonce řekl, že i samotný Satan by mohl přijít vykoupit se ze svých hříchů odpustky a jít do nebe. Přikláněl se také k návratu církve k chudobě a zřeknutí se bohatství.
Dnes nám tato prohlášení nezní nijak kontroverzně. Ovšem v době, kdy veškerou vzdělanost tvořila církev, která toužila po majetku a rozšiřování a udržení si své moci, to bylo něco neslýchaného. Z Husa se stala jistá celebrita, kterou si toužili poslechnout všichni, zejména pak česká šlechta.
Dílo mistra
Hus byl i autorem knih, v knize O církvi tvrdí, že pokud nežije biskup ani papež v souladu se zásadami křesťanství, nemohou se pokládat za členy církve a nezaslouží si úctu. Ve svém Výkladu viery zase říká, že pravý křesťan má pro pravdu bojovat.
Knížky o svatokupectví jsou nejdrsnější kritikou odpustků, která do té doby spatřila světlo světa. Právě tato jeho díla byla v procesu jeho soudu obrácena proti němu a vytržena z kontextu. Nejvíc mu přitom přitížila právě první zmiňovaná - O církvi.
Podfuk, proces a upálení
Odvážný kazatel byl nejdříve vykázán z Prahy, ale protože se svou činností nepřestal, měl ho čekat trest. Přestože byl v Čechách v bezpečí, byl vyzván císařem Zikmundem, aby se omluvil za své kacířství před koncilem v německé Kostnici. Hus přijel a chtěl hájit své názory. Nejdříve byl ubytován v pěkném domě, jenže pak byl lstí vylákán a uvězněn. Po sedmi měsících těžkého žaláře začal proces.
Mistr Jan Hus si byl vědom, že když bude odmítat omluvu, může skončit špatně, což se také stalo. Přestože Hus do poslední chvíle usiloval o možnost vysvětlit a obhájit své myšlenky, nikdy ji nedostal. Jeho kázání a knihy byly překrucovány, vytrhávány z kontextu i úplně změněny a jemu byla ponechána jen možnost je odvolat a omluvit se. To neudělal. Proces měl tři dlouhá slyšení, ale o jeho osudu bylo rozhodnuto předem.
6. července 1415 se konalo poslední zasedání. Hus byl neprávem označen za kacíře a když se chtěl hájit, byl umlčen a vyslechl si rozsudek. Jeho knihy měly být spáleny a byl proveden obřad zbavení kněžského úřadu a na hlavu dostal "kacířskou čepici". Ještě cestou k popravišti přesvědčoval lid, že neučil bludům. Když už stál přivázán k hranici, přijel Zikmumdův maršál a nabídl odvolání trestu smrti, aby si zachoval život. Hus měl odpovědět ve smyslu: "Bůh je mi svědkem, že to, co se mi falešně připisuje, jsem neučil ani nekázal. Mým úmyslem bylo odvrátit lidi od hříchu, proto jsem učil, psal a kázal. Dnes vesele chci zemřít." Tak v pravdě žil i zemřel. Jeho popel byl vhozen do řeky Rýn, aby si jeho následovníci neudělali z hrobu poutní místo.
Zneužitý i po smrti
Právě tematiky odpustků využila KSČ a vykreslila Jana Husa jako určitého předchůdce komunistů v boji proti nespravedlivé církvi. Hus byl totiž navzdory svým reformátorským názorům věřícím člověkem. Přesto, že pak husitské uspořádání tak trochu podle něj hlásalo zřeknutí se soukromého vlastnictví, komunistický ideový základ je naprosto rozdílný. To však nebránilo ve zneužití jména - i pár set let po jeho smrti.
Kam za jeho stopami?
Pokud byste se chtěli vydat po jeho stopách postupně, nejdříve musíte navštívit jeho rodný Husinec u Prachatic. Jistě se zastavíte i v Betlémské kapli v Praze a navštívíte i hrad Egerberk - Lestkov a Kozí hrádek, odkud se statečný muž vydal na svou poslední cestu do Kostnice. Pro ty, kteří se netouží vydat až do Kostnice, může být zajímavým místem i Kutná Hora, kde rovněž kázal.
