Příběhy svatých jsou často opravdovým hororem a podobně tomu je i u Žofie. Stejně jako u jí podobných je však jasné, že ani zde není vše stoprocentně ověřeno a prokázáno. Časem však "povídačky" zapustily kořeny v naší kultuře a jakmile jsme si spojily jméno s datem v kalendáři, hned jsme věděli, jaké bude počasí a co právě dnes očekávat.
Žofiin život datujeme kolem roku 304. Měla žít v Římě a být jako zbožná křesťanka pronásledována během útlaku křesťanů za císaře Diokleciána. Zemřela prý mladá a má být pohřbená na hřbitově svatého Gordiána a Epimacha, přičemž část jejích ostatků je uložená v kostele Martina a Montiho v Římě. Žofie se tradičně zobrazuje s palmou, knihou, korytem a mečem.
Horor v našem kalendáři
Když se nad tím zamyslíme, většina příběhů světců je dost hororová a to ani nemusí jít o příběhy z bible. I tak je často je provází mučení a smrt. Drsný osud svaté Žofie patří k těm nejkrutějším. Tato žena, jako silně oddaná křesťanka, měla k víře vést i své tři dcery. Dvanáctiletou Fides, desetiletou Spes a devítiletou Caritas (v překladu znamenají tato jména Víra, Naděje a Láska).
Vychovávala je jako vdova celkem spokojeně sama až do doby, kdy byly prozrazeny zástupcem císaře Antiochem a převedeny před císařský dvůr pro svou křesťanskou víru. Dívky i jejich matka odmítly přinést oběť bohyni Artemidě, čímž se odsoudily k mučení a smrti.
Od nejstarší po nejmladší je postupně týrali před zraky jejich matky. Ta je však povzbuzovala, aby nevzdávaly svou víru a její dcery všechno raději snášely, než aby se vzdaly. Nakonec po dlouhém procesu byly všem třem dcerám konečně setnuty hlavy a jejich matce bylo dovoleno je pohřbít. Pak byla pravděpodobně zabita i ona.
- svatá Žofie víno upije
- den svaté Žofie bez deště nemine
- nad kterou dolinou se na svatou Žofii mlha snese, tam se urodí ovoce.
- svatá Žofie políčka zalije
Žofie a počasí
Světice, které jsme přiřknuli den 15. května, by nás měla chránit před jarním mrazem, protože přichází po ledových mužích. Občas najdeme zmínky o ledové ženě, nebo častěji o chladné Žofii.
Dříve se lidé orientovali v kalendáři daleko více podle svátků. Díky tomu, co vypozorovali, poté vznikaly pranostiky a předpovědi dalšího vývoje počasí, ale často i budoucí úrody. K hladné světici se lidé obraceli v prosbách o dobrou úrodu a po polovině května už se odvážili sázet do země, protože mráz by už neměl být tak krutý. V českém prostředí lidé zjistili, že tento den často provází deštivé počasí a mluvilo se o něm běžně jako o "Pochcané Žofce."
