Když se řekne hospodářství, většina z nás si představí obrovský statek, stáda krav, pobíhající slepice, chrochtající vepře a nutnost obout holínky. Není to špatná představa, neplatí však zdaleka pro každou farmu. Ta v Radonicích je moderní a jako ze škatulky samozřejmě i proto, že dojnice ani jiná zvířata už tu dávno nechovají.
"Před čtrnácti lety jsme kravín zrušili a mléko teď kupujeme. Důvodů bylo víc, ať už nedostatek prostoru, umístění vlastně přímo uprostřed obce nebo z nedostatku pracovních sil," vzpomíná potomek starého selského rodu Tomáš Němec. Právě on je teď hlavou farmy, kterou postupně přebírá od svého otce Stanislava.
Změny ne vždy jenom k lepšímu
Neznamená to však, že by si tatínek pořídil bačkory a ruce složil do klína. "Řekněme, že je to tak, že já se starám více o mlékárnu a otec o rostlinou výrobu. Jsme rodinná firma, tak to je samozřejmě stále a nic se v tomto ohledu nemění." Dnes Němcova farma šlape jako hodinky, ale nebylo tomu vždycky. Dědeček současného jednatele společnosti Miloslav sice jako jeden z posledních sedláků v okolí hospodařil coby soukromník po komunistickém převratu až do roku 1958, pak mu však tehdejší režim všechno zabavil.
Další velké změny se pak udály až po roce 1990, kdy se majetek vrátil do rukou rodičů Tomáše Němce v dezolátním stavu. "Hospodaříme na téměř 900 hektarech, v roce 1990 to přitom bylo 27 hektarů. Vyrábíme pětadvacet druhů sýrů a dalších mléčných výrobků. Přistavujeme další sklad, máme stále více odběratelů. Takže se dá říct, že úspěšně rosteme," pochvaluje si nejmladší z Němců.
Pokud jste si název jméno ještě s ničím nespojili, možná malá pomůcka: "Vezeme vám mléko, mléko z farmy...". Jestli neznáte tento a další slogany, které na vás denně vykřikují z amplionů, tak asi žijete v hodně odlehlém koutě republiky. Rodina Němců sama vlastní sedm těchto aut, dalších pět má jejich obchodní partner.
"Přijede k nám velkým náklaďákem. Dojede k sobě do Holubic, kde si to přeloží do dodávek a může fungovat. Před rokem jsme navíc rozjeli projekt nákupu z farmy – online farmářské tržiště. Nenabízíme tedy jen mléčné výrobky, ale třeba i maso a zeleninu. Výhodou je, že známe dodavatele, je to taková uzavřená skupina. Lidem tak ručí za kvalitu svým jménem stejně, jako to děláme my. Původ všeho je stoprocentně známý a jasný."
Inspirace přišla z Krkonoš
Myšlenka „farmy přímo k lidem“ však není z hlavy ani jednoho z Němců, jak ostatně Tomáš bez problémů přiznává. Inspirace prý přišla z Krkonoš. "Jezdil tam člověk, který vždycky zatroubil na klakson, lidi se k němu seběhli a on jim prodával zboží. My jsme to udělali o něco sofistikovaněji, ale ten princip je v podstatě stejný." Je zřejmé, že trendům a potřebám spotřebitele se nepřizpůsobuje jen způsob, kterým se oznamuje příjezd.
Hlavně jde o výrobky samotné. I když v případě této farmy to není až tak horké. "Ano, změny dělat musíme, pokud jde o trasy nebo časy. Někde populace zestárne, jinde začne fungovat v jiném režimu a tak dále. Musíme se tomu přizpůsobit. Co se produktů týká, tam se snažíme naopak trendům příliš nepodléhat. Sázíme na kvalitu a čerstvost, v tom je naše síla."
Právě druhý jmenovaný faktor se však může stát i nevýhodou v konkurenčním boji. Dá se totiž říct, že každá malá mlékárna je přímý konkurent. A ne všude sází na výrobky bez stabilizátorů a dalších přísad. To pak v reálném životě znamená, že zboží z Radonic se dříve kazí. Logicky, když je bez přísad, které tomu uměle zabraňují. "Myslím, že lidé si to uvědomují a vědí, co kupují," věří Tomáš Němec, který se snaží příliš nezaobírat vnějšími vlivy.
Řešíme hlavně sami sebe
Je jasné, že když stát nebo i Evropská unie změní pro zemědělce podmínky, dotkne se to všech. Na druhou stranu tady to příliš řešit nemusí. "Pokud jde třeba o dotace, my tady v podstatě na žádné dosáhnout nemůžeme. Na drtivou většinu našeho podnikání zkrátka nejsou. Takže řešit, jestli tamhle mají něco z Bruselu a my ne, je úplně zbytečné."
Že jde opravdu o rodinnou firmu, zde poznáte nejen z toho, že za ním stojí lidé stejného příjmení. Zakládají si tu totiž i na péči o zaměstnance, kterých mají kolem čtyřiceti. V rámci podniku je totiž pro ně připraveno ubytování přímo v areálu farmy. "Člověk není asi nikdy spokojen s tím, co dělá. Právě pro potřeby zaměstnanců chceme dělat ještě víc. Vždyť se stále rozrůstáme, rozšiřujeme produkci, přidáváme nová zařízení. Oni se to musí učit, my jim za to chceme poskytnout zázemí a klid," uvažuje správným směrem muž, pro kterého bylo o budoucí profesi rozhodnuto už ve chvíli, kdy se nad ním sklonila první sudička. "Musím říct, že jsem ani nikdy neuvažoval nad tím, že bych dělal něco jiného nebo se na to vykašlal a zkusil štěstí jinde. Baví mě to, i když to mnohdy není snadné."
Přesto, že by se mohlo zdát, že jde o stereotypní práci, opak je pravdou. "Každý den je jiný. Jasně, věnuji se hlavně administrativě. Není to tak, že bych ráno vstal a šel vyrábět sýry, na to máme lidi. Ale když je potřeba, sednu za volant a nakládáme zboží. Hlavně ve špičkách okolo toho lítáme všichni. Ale jak jsem říkal, nestěžuju si. A podle reakcí lidí práci snad i děláme dobře," uzavírá s úsměvem Tomáš Němec.
