Když si zahraju na velkého cynika, tak smrt je sice zbytečná kterýkoli den, ale dnes obzvlášť. Ale já cynik nejsem, nechci psát o smrti. Preferuji život, pojďme si ho tedy všichni užívat. Na silnicích se alespoň tentokrát chovejme jako lidé, a ne jako divoká zvěř. Neohrožujme sebe ani ostatní. Je to tak těžké dodržet?
Asi jak pro koho. Včera jsem si dal trasu Praha - Pelhřimov a zpět. Dálnice D1 byla jen pro silné jedince. Nechápu, jak se může srazit přes dvacet aut, pokud dodržují alespoň elementární pravidla. Světe, div se, ono to v prosinci klouže. Jejdamane! Kde se stane chyba, že s tím řidiči dopředu nepočítají a řítí se tmou jako šílení?
Vrcholem všeho bylo, když se po několika hodinách uzavřená dálnice znovu otevřela, dvanáctikilometrová kolona se začala rozjíždět a v ní do sebe vrazilo šest vozů. Nevím, buď to někdo dělá schválně, nebo nemá všech pět pohromadě. V každém případě by takoví lidé měli vrátit řidičské průkazy a dva týdny klečet na hrachu.
Dnes je od časných ranních hodin znovu hlášeno nebezpečí ledovky. I na Štědrý den někteří z nás sednou do aut a někam pojedou. Já se také chystám na silnice. Mám trochu strach, přiznávám. Nechci být další položkou v dlouhém seznamu obětí neukázněnosti a ignorance některých šoférů. Snažně vás prosím, šetřete nás.
Dejte nám, kteří sice nejsou svatí, ale pořád mají řízení pod kontrolou, šanci přežít. Když se v rychlosti 200 kilometrů za hodinu začnete na ledovce točit a dělat kotrmelce, neuděláme vůbec nic s tím, když tyhle tanečky skončí až nárazem do našeho auta. Když se nedokážete ovládnout nebo neumíte řídit, zůstaňte dnes doma. Prosím...
Možná si říkáte, že na dnešní den je to příliš drsný komentář. Ano, máte pravdu. Ale podívejte se do statistik, kolik lidí umírá na našich silnicích. Kdyby se těmito písmenky povedlo alespoň jednoho blázna přimět, aby se nad sebou zamyslel, budu to považovat za malý zázrak. A kdy jindy bych měl v zázrak doufat, než právě dnes?
