Na Mikuláše se děti těší možná ještě víc než na Vánoce. Je totiž dřív. Jak to uděláte vy?
Cena postrašení a potěšení právě vašich dětí se může dost různit. Pokud máte domluvené příbuzné, je to báječné a vy můžete hodit starosti za hlavu. Dobré je poptat se po sousedech a zeptat se, kdo přijde k nim a jestli by si nemohli připsat další zastávku u vás. Tady je ale už jasné, že vás to bude něco stát. Dobré je počítat alespoň s 50 korunami na hlavu, a je už jedno, jestli na tu Mikulášskou, nebo čertí.
Na co si dát pozor?
- Mladí Mikulášové, andělé a čerti sice můžou vypadat strašidelně a dospěle, přesto jejich věk ještě nemusí být dostatečný. Nikdy proto nenalévejte alkohol, pokud si nejste jistí.
- Předem je dobré stanovit si podmínky strašení. Mikuláš může výchovně zapůsobit a dítě mu může slíbit, že se polepší. Anděl by mohl pochválit dítě za to, čeho si ceníte. No a opatrně byste měli dohodnout s čerty, jak moc budou zlí a jestli třeba mohou i vašeho nezbedu nacpat do pytle. Tady je potřeba být opatrný, aby se večer nezvrhl do hysterického záchvatu a pozdějších nočních můr.
Vaše zkušenosti
Z krátkého výzkumu na sociálních sítích vyplynulo, že Mikuláše slavíme hojně. Zvláště děti o něj nikdy neochudíme. Tady jsou vaše zkušenosti s tímto svátkem.
"My máme vždycky dohodnuté příbuzné, kteří si strašení našich dětí velmi užívají. Za rohem se pak odstrojí a přijdou rovnou na návštěvu," potvrdila Petra Opletalová z Kladna.
"Každoročně celý barák oběhnou děcka od sousedů. Je jim od 15 do 20 a vždycky jim to moc sluší. Dáváme jim stovku a oni vždycky mají i něco pro děcka, takže si myslím, že se to vyplatí. A hlavně jsou vždycky parádně namaskování, vlastně ani já je nepoznám, kdo je kdo," svěřila se Jana Malá z Berouna.
Na dobu, když byly děti malé, vzpomíná Alena Konečná z Mělníka. "Když byly děti malé, tak se hodně bály, ale teď už z toho mají spíš legraci. Je hezké, že se tradice pořád docela drží a někdo chodí. Většinou jim předem nenápadně dáme dvě stovky. Jde taky o to, kolik jich je. Deseti lidem dát dvě stovky, to by nás možná rádi sbalili do pytle a vzali do pekla!"
"Já byl vždycky čert, ale byl jsem tak namaskovaný, že mě opravdu nikdo ani ze sousedů nepoznal. Často se pak ptali: "A ty si vlastně čí?" "Jo to jsi ty, Honzo?" Sranda. Měl jsem kožich a super masku. Cpát děcka do pytle! To byl můj job," pochlubil se Jirka Studený z Benešova.
