První písemné zmínky o obci pochází z roku 1400. Kozomín je obec ležící v okrese Mělník. Nejdete jej 6 km východně od města Kralupy nad Vltavou v nadmořské výšce 265 m n. m. Podle posledního sčítání lidu tady žije 268 lidí.
V současné době místním nejvíce vadí elektrárna, která spaluje dřevěnou štěpku. Stěžují si, že páchne a vibrují jim domy. Kde je pravda, v současnosti nejde odhadnout. Elektrárna se zaklíná unikátní technologií a pomocí obci, například zrekonstruovali autobusovou zastávku.
Já jsem se zúčastnila exkurze po elektrárně a nic zvláštního jsem neviděla, ani necítila. Obyčejná fabrika, která z mého pohledu nemůže nikomu vadit. Ale těžko říct, nebydlím tam. Rozhodně ale situaci budu nadále sledovat!
Z minulosti Kozomína
„Sestoupavše z Dřínovské hory putovali jsme stále nížinou, tu a tam mírně zvlněnou. Pokochali jsme se dosyta pohledů na úrodu obilných lánů, luk a řepovišť i na zeleň husté porostliny po březích labských. A jako vítanou změnu pozdravili jsme nad Velkou Vsí vršitou silhouettu téhle kopcovatiny, od Ladví podél Vltavy k severu běžící a od Panenských Břežan patrný vyvýšený slemen příčně k Lobkovicům na Labi vysílající.
Jako práh dělí tento břeh Meziříčsko ve dvě oblasti: v severní nížinu a v jižní planinu, znenáhla k Ladví na jih i ku krabatině přívltavské na západ výše stoupající… Na obchůzce nížinou narazili jsme již u Kojetic a Předboje na tento břeh, jenž pošinuje do nížiny své předhoří u vísky Kopče… pod vrchem vidíme k severu vesničku Netřeby, kol níž běží trať Kralupsko-Neratovické dráhy širým úvalem, jímž se kdysi jako jezerní zátokou labské vody až k Oužicům provalovaly… pod samým vrchem Dřínovským povšimneme si ještě Červené Lhotky… a již obrátíme se k západu na hřbet planiny, po němž táhne se silnice Pražsko-Veltruská. Mineme obec Kozominy, zahradami vroubenou, projdeme Postřižín… a zabočíme do Odolena Vody…“
Těmito slovy uvádí nás do vltavsko-labského Meziříčí v proslulém díle nakladatele J. Otty (svazek XI., 1903) spisovatel Jan Lier. Vylíčené zobrazení pak přetrvává dodnes, pouze je umocněno průmyslovou výstavbou a intenzivním dopravním ruchem, těmito projevy přetechnizované společnosti. Ovšem Kozomín, kterému věnujeme následující skromnou studii, naštěstí i nadále zůstává nevelkou, nenápadnou, avšak zato výraznou oázou pohody a klidu. V kontrastu s nedalekou bizarní romantikou vltavského kaňonu tu pohledy k přepůvabné dominantě Řípu připomínají kolorit Mánesových olejů – anebo v zimě Alšovy perokresby…
Pro celkovou výchozí představu o Kozomíně bude užitečné předeslat nejprve několik věcných údajů. Katastr obce měří 272 hektarů a představuje velmi nepravidelný severojižní útvar s nadmořskou výškou kolem 200 metrů. Geologické podloží krajiny je druhohorní, s několika starohorními spilitickými vyvřelinami (skalky) a čtvrtohorními nánosy převážně černozemních půd. Na zdejším území vyvěrá potok Černávka a protéká tudy Postřižínský potok, které od Úžic společně směřují do Labe. Bezlesý katastr, převážně s polnostmi, je protkán řadou remízků, což předznamenává i charakter flory a fauny. Intravilán obce je dnes tvořen 120 domy, ve kterých žije kolem 260 obyvatel. (www.kozomin.cz)
Nejvzácnější místní památka
Nejcennější památkou v obci je sloup, zvaný sousoší Nejsvětější trojice, případně morový sloup. Pochází z roku 1719, resp. 1721. Podle vyjádření Národního památkového ústavu se však jedná o sloup s Paladiem země české. Předlohou je zlacený reliéf Madony z doby kolem roku 1500, který je uložen ve Staré Boleslavi. V 17. a 18. stol. byl nejuctívanějším mariánským zobrazením v Čechách. Sochařsky byl tento ikonografický typ využit v exteriéru např. v Hostivici nebo Buštěhradu. V Kozomíně stojí vedle sloupu na římse podstavce nad vystupujícími volutami sochy sv. Františka Xaverského a sv. Rocha. Sloup byl zcela zdevastován, v r. 1970 byl zrestaurován poprvé, v r. 2004 pak podruhé, již podle nových postupů. Nyní tvoří dominantu obce společně se zvoničkou, na které je zavěšena kopie zvonu Johann. Originál byl odlit v r. 1842.
