Na pracovní pohovor je rozhodně dobré se předem připravit, protože jinak se člověk může dostat do nepříjemných nebo trapných situací. Jako například, že si spletete, do jaké firmy jdete, respektive, čím se zabývají a na jakou pozici se hlásíte. Také popřemýšlejte, čím můžete být pro zaměstnavatele zajímaví a přínosní. Kromě odborné přípravy ale nezanedbejte ani svůj vzhled a pohodovou náladu. K tomu přispějete i tím, že se před pohovorem dobře vyspíte.
A pokud je vám více než 40 a máte strach, že na pohovoru neuspějete kvůli věku, Jana Bártíková doporučuje si věřit: "Váš věk není ten problém. V každém oboru najdeme firmy, které nechtějí lidi nad 40, a najdeme i firmy, kde tohle neřeší nebo naopak v některých pozicích upřednostňují zkušenější zaměstnance. Jsou i firmy, kde ani pořádně nevědí, koho vlastně chtějí. Nedá se říci, že by jeden nebo druhý typ firmy převažoval. Ten problém je jinde. Je v našich hlavách. Je v tom, jak my sami svůj věk a svoje šance vidíme a jak sami sebe prezentujeme. Ono to totiž souvisí…"
Odpovědi na dotazy
Aleno, myslím, že uvnitř už odpověď znáte… Nedopadlo to dobře a je velice pravděpodobné, že vaše nevyspání mělo na váš výkon a váš neúspěch velký vliv. Vy sama to tak cítíte. Jsme jen lidé a občas se nám dějí nepříjemnosti, které nám brání podat plný výkon. A ten je na pohovoru důležitý. Pokud vám není dobře, pak co vám brání prostě zavolat a normálně na rovinu říct, co se stalo, a požádat o jiný termín? Je možné, že by vám rádi vyšli vstříc. Ale když to nezkusíte, tak nevíte… Všechno je to jen o otevřené komunikaci, které se často (zbytečně) bojíme. A pak jdeme raději proti sobě.
Markéto, netuším, co bylo touto zvláštní otázkou sledováno. V podobných případech je řešení jednoduché – prostě se zeptat, proč se vás na takovou osobní věc ptají…
Honzo, pokud vás vyřadili, měli k tomu důvod – nesplňoval jste jejich požadavky. Pokud se něco u vás zásadně nezměnilo – třeba jste absolvoval nějaký odborný kurz a nebo se naučil jazyk, který je na dané pozici třeba, nemá smysl se na místo hlásit znovu.
Petře, ano, pravidel je několik. Začněte hlavičkou, kde uvedete své jméno a příjmení, své kontaktní informace a vložíte fotografii. Pak pokračujete shrnutím – to je odstavec, ve kterém v několika větách o sobě řeknete, kdo profesně jste, co umíte a znáte, jakým budete přínosem a co chcete dělat a proč, jaká je vaše motivace. Pak následuje přehled vaší praxe – pozor – pouze uvést, kde a kdy jste pracoval, to rozhodně nestačí!!! Z vašeho životopisu musí být vidět nejen to, CO jste dělal, ale hlavně JAK jste svoji práci dělal. Jaké máte za sebou výsledky, úspěchy, dopady svojí práce… Pak následuje informace o vzdělání, o dalších praktických dovednostech… Důležité také je, jak informace v životopise formulujete – buďte konkrétní a vyhněte se vatě a frázím…
Proto Jana vytvořila detailní návod, podle kterého si úspěšný životopis můžete vytvořit
Životopis by měl v rozsahu maximálně dvě strany. Není třeba uvádět do životopisu všechny pozice. Vynechte ty, které jsou starší 15 (někdy i 10 let). Do životopisu uvádějte jen ty informace, tedy i ty pracovní pozice, které nejvíce podpoří vaši kvalifikaci pro danou pozici, které nejvíce dokládají vaši hodnotu a váš přínos pro zaměstnavatele.
Rádo se stalo, Zdeni! Souhlasím s vámi, šablony na pracovních portálech vás nutí do uniformity. Takto vytvořené životopisy jsou si podobné, jen těžko vás odliší a těžko tak zaujmete. Takový životopis vás dostane jen na velmi malé procento pohovorů… Profil na pracovním portále si vytvořte, ale životopis si zde negenerujte. Vytvořte si originální životopis, který funguje, který vás odliší a který vás dostane na většinu životopisů.
Dobrý den, Tondo. Umíte něco? Máte zkušenosti? Mohou se od vás druzí něco naučit? Chcete se vy něco nového naučit? Dokážete být pro svého zaměstnavatele přínosem? To jsou ty správné otázky, které si máte klást, a ne se zabývat vaším věkem. V našem životě totiž skvěle funguje jedna věc: To, čemu my sami věříme, tomu věří i naše okolí. Pokud vy pochybujete o tom, že ve vašem věku (Co je to vůbec za divný výraz? Každý je v nějakém věku!) můžete s něčím začínat, jinak by tomu pak mohl věřit někdo jiný?
Přečtěte si Jany článek, kde se tomuto tématu věnuji víc
Irčo, co chcete? Chcete dělat práci asistentky, nebo holku pro všechno? Pokud neřeknete jasné ne, budou se šéfovy požadavky stupňovat, to je jisté. Druzí lidé si k nám dovolí jen tolik, co my sami jim dovolíme. To, že se vám tohle děje, je vaše chyba. Musíte prostě říct NE, když něco dělat nechcete. Čí spokojenost je důležitější? Vaše nebo vašeho šéfa? Píšete, že se bojíte šéfa neuposlechnout. Proč? Čeho konkrétně se bojíte? Že bude nespokojen? Pak je pro vás jeho spokojenost důležitější než vaše a to není v pořádku. Bojíte se, že přijdete o práci? O práci holky pro všechno? O práci, kterou nechcete dělat?
Takže – už víte, jak budete příště reagovat?