Když za sebou běžný šofér uslyší sirény, uhne a nechá záchranku, policejní vůz nebo hasiče projet. Můžete si stokrát říkat, že policajti jen spěchají na služebnu na kafe. Přesto jim uvolníte cestu. Najdou se však jedinci, kteří se baví tím, že s houkajícími vozy závodí. Zní to strašně, ale to je vlastně možná ještě ten lepší případ.
Rozmáhá se totiž daleko větší nešvar. "Nedají vám přednost, kličkují mezi vámi a dalšími auty. Nejde o život jen jim, ale i mně jako řidiči hasičské tatry či mým dvěma kolegům v posádce," kroutí hlavou Josef Ryšavý, který má za sebou už pětačtyřicet let hasičské služby, z toho třicet strávil u profíků. Momentálně slouží u dobrovolných hasičů v Dobřichovicích. Jaká je jeho práce, se rozpovídal v článku Stále mezi životem a smrtí! Se ztrátami se u hasičů počítá.
Nejenže musí hasiči riskovat životy u požáru, velké vody nebo kdekoli jinde. Navíc je ještě ohrožují nezodpovědní řidiči. "Je to pro ně adrenalin. Blázen v bavoráku za tři miliony si zřejmě myslí, že je nesmrtelný. Neuvědomuje si, že já tu tatru zastavím po třiceti metrech. Sama o sobě je těžká. A co teprve, když mám za sebou šest kubíků vody!"
Těžko říct, co takovým hazardérům probíhá hlavou. Pokud vůbec něco. Dá se totiž celkem úspěšně spekulovat, že jejich mozek nebude mít plnohodnotné funkce.
