Jestliže toužíte po lásce a sounáležitosti, obvykle hledáte druhého, abyste s ním mohli utvořit pár. Ačkoliv je to iracionální, máte velký strach z odmítnutí. Běží vám hlavou otázky jako: "Co si o mně pomyslí? Budu působit směšně. Co na to řeknou kolemjdoucí? Co na to řeknou ti lidi támhle? Pravděpodobně je stejně zadaný či zadaná, takže to nemá smysl..." Začnete o sobě pochybovat, i když si jinak docela věříte.
Odmítnutí samo o sobě je doprovázeno velice nepříjemnými pocity, kterým se chcete podvědomě vyhnout. Pokud jste odmítnuti skupinou nebo v párovém vztahu, váš organismus se ocitá v obrovském stresu. Je to evolučně daná vzpomínka, že takové odmítnutí by mohlo stát život.
Při odmítnutí se v mozku aktivují některé části takzvané cingulární kůry a hipokampu, kde se nacházejí centra pro tělesnou, emoční i sociální bolest. Takže platí, že vás odmítnutí může bolet i fyzicky. Jestliže zažijete posměch, zradu nebo vyloučení ze skupiny, často používáte spojení jako "píchá mě u srdce, bolí mě srdce" a podobně. Nejde o metafory, ale popis toho, co skutečně můžete tělesně cítit.
Aktivuje se také reakce v takzvaném ocasatém jádře, což vede k vyplavení nervového přenašeče dopaminu a následně stresového hormonu kortizolu. Takhle se tělo připravuje na obranu proti očekávanému nebezpečí.
Není tedy divu, že vnímáte strach z odmítnutí jako velkou hrozbu. Když se cítíte milováni a přijímáni, žádný stres vám nehrozí. Pochopení tohoto iracionálního strachu, který máme od prapředků, je klíčem k tomu přestat se odmítnutí bát. Instinkty mohou být užitečné, ale v tomto směru jsou spíše kontraproduktivní. Co by se mohlo stát? Někdo by si něco špatného pomyslel, někdo se hloupě podíval anebo by se zasmál. Samé zbytečnosti, které vás mohou oloupit právě o ty pocity milovanosti, po kterých toužíte.
Zajímavé je také uvědomit si, jak se chováte po odmítnutí. Je to věc, se kterou jste museli předem počítat, ale přesto bývají reakce dost podobné. Ženy mívají sklony spíše si druhého naklonit, přestože se s odmítnutím setkaly, muži naopak reagují agresivněji a snaží se dokázat, že druhého vlastně nepotřebují. Slabší povahy naopak reagují podrážděně, projevují se poraženecké postoje a řeči typu: "Už to seznamování vzdávám, věděl jsem to, nemá to smysl." Vždy záleží na konkrétní osobnosti.
