Ondřej Hejma: Pivo nám zpříjemňovalo chmurné chvíle

Ondřej Hejma, Žlutý pes a  velkopopovický sládek Vojta Homolka zakládali várku nefiltrovaného ležáku. Tento pivní speciál ochutnají návštěvníci akce Den Kozla 11. června 2016.

Při zakládání várky piva v pivovaru Kozel jste prohlásil, že Čech než se rozhodne, tak si dá pivo. Také si před zásadními rozhodnutími dáváte pivo?

Bohužel ne vždy, což znamená že některá rozhodnutí jsou ukvapená a neuvážená. Problém spočívá v tom, že někdy se člověk musí rozhodovat v situacích, kdy konzumace piva není vhodná nebo je přímo zakázaná. Jako například v automobilu, když řeším otázku, zda zahnout doprava či doleva. Tam na to musím jít "suchou cestou".

Děda byl příznivcem plzeňské dvanáctky, říká ředitel Velkopopovického Kozla

Jaký máte vztah k pivu?

Řekl bych, že se jedná o vztah vlastenecký. Je v tom láska i povinnost. Nad české pivo prostě není. Nejsem klasický exkluzivní pivař, mám rád i víno a ani destilátům se nevyhnu, když si to daná chvíle žádá. Ale o to víc si pivečko vychutnám k jídlu nebo po sportu na žízeň. Mezi pivy si nevybírám, piju to, co dům dal, a dnešní doba je krásná v tom, že špatná piva snad už ani neexistují. 

Co si myslíte o pivu Kozel?

Já Kozla znám a miluju již mnoho let, i za minulého režimu nám zpříjemňoval ty chmurné chvíle. To, že s námi vydržel až dodneška, znamená, že má stabilní kvalitu, skvělou chuť a v neposlední řadě i milé a dobře zapamatovatelné jméno, které mu dává výhodu před ostatními.

Jak probíhá spolupráce s velkopopovickým pivovarem?

Vrchní sládek Vojta Homolka nás jako kapelu nedávno provedl celým pivovarem, ukázal všechny taje výroby a závěrečné posezení v místním hostinci bylo tou nejpříjemnější terčkou za užitečně stráveným dopolednem. Doufám, že spolupráce bude v tomto stylu zdárně pokračovat.

Kozel lidem: Pivovar daruje 300 tisíc Velkopopovicku

Můžete nám popsat nějakou vtipnou historku na téma pivo?

Leckdo si pamatuje tu historku z filmu Šakalí léta, kdy je Josef Abrhám zbaven po úrazu chuti a neví, co pije, což ho přivádí do komických sitaucí. Autorem této historky je spisovatel Petr Šabach, se kterým jsem na základní škole seděl v jedné lavici a který byl mým učitelem v pití piva. Vůbec si tu příhodu nepamatuju, podle mě si ji vymyslel, ale v tom je právě to spisovatelské umění. Vtipnější každopádně neznám.

Co se nyní děje ve vaší hudební tvorbě a jak se daří Žlutému psu?

Děkuji za optání, daří se nám dobře, přes léto koncertujeme každý víkend a zatím nás to pořád baví. Kromě toho jsem se stal členem akustického tria Marush, kde dokonce hraju na kytaru. Takže se těším na koncerty v klubech s lahvinkou Kozla po boku.