Ten den vládlo lehce aprílové počasí a na zámku Líšno se natáčela pohádka Slíbená princezna, jež nás má na obrazovkách České televize potěšit o Vánocích roku 2016. Inu, jako v zimě si natáčející, herci a komparzisté museli připadat v momentech, kdy chvíle tepla vystřídalo krátké sněžení.
Dav budoucích vesničanů, měšťanů, vojáků a sloužících si musel nějaký čas počkat, než byl vpuštěn do zámku, původně středověkého hradu, jenž byl v 19. století přestavěn do romantického slohu. Účastníci natáčení si mohli prohlédnout uklidňující park, v současnosti nadále přístupný veřejnosti, na rozdíl od samotné stavby. Ta v poslední době spíše chátrá.
Jak už to na natáčení bývá, největší díl akce si komparzisté užili po vpuštění dovnitř, kdy si na sebe vzali své přidělené kostýmy a za drobný peníz si mohli koupit teplé jídlo. Já sám jsem se navlékl do vysokých bot a na hlavu si nasadil černý klobouk. Chvílemi jsem si úsměvem pomyslel, že mířím do westernového prostředí. Podle toho, co jsem zjistil později, se nebudou konat kovbojové, ale piráti ano.
Nová verze Erbenovy Zlatovlásky
K akci se předvídatelně dostali jako první vojáci a civilní část osazenstva doplňovali představitelé sloužících. Nedlouho poté však přišla řada i na prostý lid z okolí pohádkového zámku. Vydal se dolů, podél schodiště, na jehož stěně se nacházelo tolik trofejí, že by Líšno mohlo konkurovat Konopišti. Na základě pokynů režiséra Ivana Pokorného a jeho týmu z ostravského studia ČT začali prostě oblečení členové komparzu kynout Jiříkovi (Jan Cina) jedoucímu za vozem taženým koňmi. Přáli mu co nejvíc štěstí na jeho cestě za zlatovlasou pannou Čirou Radostí (Marta Dancingerová).
Jak podle některých náznaků tušíte, scenáristka Iva Procházková nově zpracovala pohádku, která je u nás nejznámější ve verzi Karla Jaromíra Erbena pod názvem Zlatovláska. V tomto odlišném zpracování se například setkáme s novými protivníky v podobě pirátů a jejich vůdcem s výstižným jménem Za Bié Ocradé (Jan Dolanský) pasoucím po dívčiných zlatých vlasech.
Jiřík je podle všeho oblíbený a poddané místního knížete Honoráda (Ondrej Kovaľ) baví jásat. Ne sice při pohledu na svého pána, ale na Jiříka ano, což si mohou vyzkoušet na několik záběrů. Dokonce i žebrákům rozjasnil cestující mladík svět.
Psa jsme zatím mluvit neslyšeli
Stejně tak, tehdy již bez jásání, mávají na loučícího se cestovatele, zatímco mu malý chlapec podává svou fenku. „Hlídat umíš?“ ptá se jí Jiřík několikrát, než ji přijme za společnici. Bohužel, jednou se jeho otázka změní „Mluvit umíš?“ což herec nelibě okomentuje a záběr musí být opakován už jen kvůli tomuto přešlapu. Konec konců, jeho postava umí mluvit zvířecí řečí, takže mu to musíme odpustit. Po některých zkušenostech je osvěžující být součástí scény, jíž není navzdory problémům nutno opakovat padesátkrát. Rychlý postup zřejmě zaručovala i vrtkavost počasí, a tudíž nestálá viditelnost.
Pokud předtím chvíli moje skupina komparzistů mává bez jásání, nyní jásá bez mávání. Obří mikrofony zachycují nadšená přání šťastné cesty, aby později splynula do jediného celku.
O Jiříkově popularitě svědčí i scény šťastného návratu ve znamení lásky. Z opačného směru nyní dav doprovází kočár směřující k zámku. K vojákům se připojují jejich milé a na nádvoří se mladík objímá s vyvolenou urozenou dámou.
Velká část účinkujících, která v tu chvíli na place skončila, se tudíž rozloučila s příběhem ve šťastné chvíli. Jak však známe pohádky, nic není tak jednoduché, tudíž hlavní hrdina bude muset o své štěstí bojovat buďto předtím, nebo naopak až potom, případně obojí. Jak to celé dopadne, uvidíme koncem tohoto roku. Filmaři si každopádně vybrali malebné prostředí a sympatické protagonisty, což slibuje povedenou pohádku.
