Nemocí trpěla přibližně tři roky. Nejprve dodržovala dietu, později se vykašlala jak na lékaře, tak na životosprávu. Tvrdila, že se stejně nemůže dožít žádného vysokého věku, protože nemoc mají v rodině. Podcenění léčby zaplatila životem, vzpomíná dnes dvacetiletý Honza N.
"Máma na tom byla celkově nejdřív dobře, všechno bylo v pohodě. Potom k doktorce přestala chodit a postupem času se nemoc zhoršovala. Cukrovkou trpěla přibližně tři roky. Nemoc máme v rodině dědičně a mámě jí zjistili z běžného odběru krve, nikdy neměla ráda lékaře, a tak k nim ani moc nechodila. Říkala, že její mamka umřela v padesáti a že sama se smířila s tím, že zemře, bylo jí 61 let.
Mohla tady žít minimálně deset dalších let. Zemřela v důsledku nemoci. Byla sice astmatička, kouřila, ale umřela přímo na cukrovku. Dietu ani životosprávu neudržovala.
Cítil jsem se hrozně. Bylo mi devatenáct a dlouho jsem se s tím nemohl smířit, ale nakonec jsem si řekl, že „tam každý musíme“. Je důležité nepodceňovat prevenci, myslím, že kdyby nepřestala docházet k doktorům, mohla být v relativním pořádku. Lékařka jí nabízela inzulin, ale máma jej odmítla. Léčit se vlastně nechtěla."
Názor lékaře
My jsme se o nemoci bavili s mělnickým lékařem Markem Dvorským. Zajímalo nás především, jak je důležité nepodceňovat prevenci a léčbu a co to znamená, když u pacienta dojde k hypoglykémii. Nemoc je tak zákeřná právě proto, že zpočátku vůbec nebolí.
Jak je důležitá prevence a léčba?
Primární prevence (ještě nevzniklé onemocnění) je různá v závislosti na míře dědičnosti. Týká se životního stylu, skladby přijímané stravy a pohybových opatření. V rámci sekundární prevence u již diagnostikovaného onemocnění se snažíme komplexní léčbou oddálit hlavně komplikace cukrovky. Léčba nevychází jen z pokročilých medikamentů a inzulinů, které máme k dispozici, ale hlavně ze spolupráce pacienta v dodržování dietních opatření, dostatečného pohybového režimu, hlavně aerobního a pak také spoluprací s lékařem, který léčbu již dnes více individualizuje dle potřeb konkrétního pacienta.
Co znamená pojem hypoglykémie a jak se řeší?
Hypoglykemie patří mezi akutní komplikace diabetu. Rozumíme jí pokles hladiny glykemie v žilní plasmě pod 4.1 mmol/l se všemi důsledky pro pacienta, které k tomu patří. Například pocit hladu, pocení, slabost, nevýkonnost, nervozitu, bolesti hlavy, v těžších případech pocity na omdlení, třes, poruchy vidění a poruchy chování. Každý jedinec na pokles glykemie reaguje individuálně, někdo na sobě nepociťuje glykemie kolem 3.5 mmol/l, někdo se necítí dobře již při glykemiích kolem 4 mmol/l. Hypoglykemie nastává obvykle jen u pacientů s hypoglykemizujícími léky nebo inzulinem. Často se však setkáváme u našich pacientů s relativní hypoglykemií, kdy příznaky hypoglykemie pociťují i při glykemiích cca 4.2-5.5 mmol/l. Relativní hypoglykemie může nastat i u pacientů bez cukrovky, kteří před cvičením požijí větší porci volných sacharidů, následná vyšší stimulace produkce a vyplavení inzulinu ze slinivky břišní může být zodpovědná za vznik hypoglykemie. Před fyzickou aktivitou je tedy obecně lepší příjem potravin s nižším glykemickým indexem.
Jaké důsledky nemoc má, pokud se pacient neléčí?
Základním "problémem" cukrovky je, že ze začátku nemoci nijak cukrovka nebolí, kromě častějšího močení a pocitu žízně na sobě pacienti nemusejí nic pozorovat. Pacienti, kteří se neléčí či nedodržují dietní, režimová a léčebná doporučení, se dočkají orgánových komplikací diabetu dříve než pacienti spolupracující při léčbě. To se potvrdilo i ve studiích, kdy pacienti, kteří nedodržovali dietu, se komplikací cukrovky dočkali mnohem dříve než pacienti, kteří dietu dodržovali. Diabetes zvláště 2. typu je často spojený s obezitou, hypertenzní a kardiovaskulárními nemocemi. Často se k nám pacienti dostanou již ve stadiu komplikací, kdy mají nejčastěji sníženou funkci ledvin, oční postižení se zhoršením zraku či cévní a neuropatické komplikace zvláště na dolních končetinách až charakteru syndromu diabetické nohy. Komplikace tohoto typu již většinou omezují kvalitu života pacientů a vyžadují multidisciplinární přístup specialistů i z jiných medicínských oborů.
