Cyril Höschl: Potřebujeme psychiatrickou reformu a komunitní péči

Proč je pokrytí psychiatrickou péčí v regionech nerovnoměrné?

To se vyvinulo historicky, protože léčebny jako Beřkovice nebo Bohnice jsou zařízení vybudovaná za starého Rakouska (Bohnice 1909). Nesledovaly cíl regionálně pokrýt psychiatrickou péči. Jejich zadání bylo uklidit nepohodlné a rušivé jedince za horizont takzvané slušné společnosti. Proto byly budovány v ruderálních oblastech, jako jsou Kosmonosy. Všechny začaly jako vesnické léčebny a postupně je města začala dorůstat.

Kde se tedy péče soustřeďuje?

Jakákoliv péče má tendenci agregovat tam, kde se poskytovatelům pohodlně žije. Tedy do velkých měst a tak je to i v Evropě. Nejvíc psychiatrů je ve Švýcarsku a nejméně v polárních oblastech. Tam kde byla ochota, vůle a nějaké krystalizační jádro, tam se začaly zapojovat další služby. Kde bylo vakuum, tam přetrvává dosud.

Proč se v moderní době tato situace nezměnila?

Zvýšená mobilita, která je daná přítomností auta v každé rodině, snížila tlak na pokrytí geografické mezery. Napříč republikou dojedete za několik málo hodin. Kromě nejakutnějších případů to stačí. Velké léčebny a univerzitní nemocnice zajistí dostupnost tak, že není tlak na vyrovnávání regionálních rozdílů.

V čem jsou tedy největší nedostatky psychiatrické péče?

Absenci ambulantní péče, denních stacionářů, komunitních center a chráněných zařízení by měla reforma kompenzovat. Různí se názory na budování center duševního zdraví. Někdo zastává názor, že by měla vznikat tam, kde je předpoklad k jejich personálnímu zajištění. Nebo tam, kde je vyšší potřeba. To jsou dva různé motivy k jejich budování. Vznik v místech s předpokladem personálního zajištění přitom není iracionální, pokud dojezdové vzdálenosti budou řádově půl hodiny. To vše bude součástí mapování Ústavu zdravotnických informací a statistiky.

Jak je to s centry duševního zdraví?

Centra duševního zdraví teprve budou vznikat. Pokud nyní někde jsou, tak jde o ojedinělé pilotní projekty a nejsou zatím součástí etablovaného systému. Jejich nedostatek a nedostatek komunitní péče, je důvodem k reformě. Tento sektor by se měl posílit.

Jak se budete na reformě účastnit?

Bude bezpodmínečně potřeba psychiatrická expertíza, protože bez psychiatrů a jejich znalosti se to nehne. Tu nabízíme jako Národní ústav duševního zdraví a očekáváme podporu našeho zřizovatele ministerstva zdravotnictví. Společně s daty ÚZIS tak může vzniknout podklad pro plán proveditelnosti a potřeb.

Kdo bude expertízu připravovat?

U nás je rozsáhlá skupina mladých entuziastů, kteří se zabývají sociální psychiatrií a částečně psychiatrickou demografií. Oni se ze svého odborného zájmu již po léta věnují transformaci psychiatrie a to dokonce po celé Evropě. Šéf té skupiny sociolog Dr. Petr Winkler je rozkročen mezi Národním ústavem duševního zdraví a Kings College v Londýně. Tam je velká progresivní skupiny, která prosazovala komunitní péči po Evropě. S celým britským sektorem je v těsném kontaktu a umí posoudit, co z toho je následováníhodné a čeho se vyvarovat. Může také porovnávat postoje veřejnosti k psychiatrii mezi Británií a českou kotlinou. Dělá to v různých dotazníkových šetřeních. Dr. Winkler má k ruce jednotlivé pracovníky, kteří jsou zaměřeni přímo na reformu a destigmatizaci, aby došlo ke změně vztahu veřejnosti k duševně nemocným. Od toho se odvíjí společenská podpora, aby psychiatrie nebyla dávána do souvislosti s nějakou vraždou ve Žďáru nebo Horní Bříze. To jsou sice údaje pravdivé, ale není to pravda jediná. To pozitivní z psychiatrie se bohužel nezmiňuje.